Média nám již delší dobu vyhrožují arktickou zimou. A je to tady. Ale i když nás mráz pevně sevřel do svého náručí a krajinu zasypal sníh, nás nezastraší. Sešli jsme se v hojném počtu v teple modlitebny a nálada byla více než příjemná.

Vedoucí sobotní školy Petr Kimler nás všechny přivítal a vedení sobotního úkolu svěřil do rukou Bohumila „Miloše“ Mročka, našeho čerstvého a uspěšného účastníka Jizerské padesátky. Tématem byly tento týden Desátky.

Od dob Abrahama a Jákoba dávali věrní lidé Bohu desátek. Desátky jsou součástí systému, který finančně zajišťuje Boží církev a dává jí možnost plnit Boží poslání. Příjemce desátků – správce – nese zodpovědnost za to, aby Bohem svěřené prostředky byly použity k šíření evangelia. Bůh zaslíbil hojnost požehnání všem, kteří věrně odevzdávají desátky. Když jsme požehnaní, je naší povinností podělit se s ostatními. Největším požehnáním, které dsátky přinášejí, je posílení důvěry v Boha.

Není možné odevzdávat desátek na činnost, lterou my uznáme za vhodnou. Desátek je oddělen pro zvláštní účel. není to jen nějaký bezvýznamný fond. Je jasně určen k podpoře těch, kteří přinášejí Boží poselství světu, a tento účel musí být dodržen. V Bibli byl desátek vždy odevzdán na místo, které si Bůh zvolil, bez ohledu na to, v jaké situaci a době se Boží lid nacházel.

Odevzdávání desátků není pro nás žádnou zásluhou a nezajistí nám spasení. Spasení je dar určený těm, kteří si ho nezaslouží. Odevzdáním desátků ukazujeme svůj postoj k Božím požadavkům. Pokud jsme si uvědomili, že jsme jen správci a vše, co máme, nám svěřil Bůh, je naším vnějším projevem také věrnost v desátcích.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové nám připomnělo, jak důležitý je náš vztah k přátelům. Ne vždy se chováme dobře a mnohé můžeme pokazit. Důležité je křivdy „zapisovat pouze do písku“ a štěstí „tesat do kamene“.

Kázáním nám posloužil bratr Pavel Kostečka. Název „Sladký jako med“ zní hodně lákavě. Zda tomu tak je zjistíte v archivu kázání.