Osvěženi sborovým výletem do daleké Polabské nížiny jsme se opět všichni sešli v naší útulné modlitebně. Všichni spokojení, odpočinutí a opálení. Co naplat – prázdniny končí, škola volá, a to i ta naše sobotní na téma Služba v novozákonní církvi, kterou nás provedl Petr Chára. Mládeži se věnovala Iva Burešová a „budoucnost naší církve“ si povídala o Janu Křtiteli řešila problém stvoření versus evoluce.

Slovíčko před kázáním Ivy bylo o navigaci, a nejen o té automobilové, nýbrž i o GPS v naší hlavě, ale hlavně o Bohu jako naší nejlepší navigaci. Kázáním nám posloužil náš nový kazatel Hynek Dona, který se konečně přemístil ze severu Moravy do našeho Valašského kraje.

Ne všichni členové se zúčastnili minulý týden našeho výletu. Proto nám Iva promítla fotky z našeho pobytu v Polabské nížině. Shlédli jsme také videa, která Iva vytvořila pro sbor v Litoměřicích, u kterého jsme trávili požehnanou sobotu, a která se kvůli přílišnému slunečnímu svitu nedala v Čechách moc dobře shlédnout. A potom už jsme se všichni přesunuli do Valašské Bystřice k Mročkům na setkání Křesťanského domova. Je třeba společně zakončit prázdniny !

Příjezdová cesta nad rodiným domkem Mročků se brzy zaplnil většími i menšími vozidly a všichni jsme se hladově vrhli do prosluněné kuchyně. Očekávaly nás tam dva druhy voňavých polévek, které zmizely rychlostí světla. Poté jsme se přesunuli na zahradu k trampolíně, na níž si skákáním protahovala těna naše milá omladina. Starší kousky se raději vsunuly pod trampolínu do milosrdného stínu, protože teploměr začal nebezpečně stoupat k tropické třicítce. Létu se evidentně nechce opustit vedoucí pozici.

Odkládací stoleček se zaplnil neskutečným množstvím dobrot, které nám připravily sestry ze sborečku. Bylo by škoda nechat ty dobroty rozehřát, proto hrrr na ně ! 🙂 Všichni jsme se pohodlně usadili na připravené lavičky, nad hlavami rozevřeli deštníky nahrazující slunečníky a užívali jsme si sobotní pohodu.

Abychom celé odpoledne pouze nepovídali, zazpívali jsme si za doprovodu kytary Franty Tomance i řadu písniček a zahráli jsme si „křeslo pro hosta“. To proto, aby nás náš nový kazatel a jeho manželka lépe poznali. Snad jsme je moc nevyplašili.

Sluníčko pěkně pálilo, tekunin ze džbánů rychle ubývalo, a na některé přišel opět hlad. Nebo možná jen mlsná. Nicméně pán domu nezaváhal, zapálil oheň v grilu a už se opékaly nejrůznější dobrotky z domácích zdrojů přítomných.

S plnými bříšky jsme si opět udělali pohodu, někteří v poloze ležmo, a vstřebávali dojmy dnešního dne. A protože doba pokročila a začalo se pomaličku stmívat, společně jsme si ukončili sobotu, rozehnali peroucí se psíky, začali se loučit a rozjíždět do svých domovů. Byl to požehnaný den. Díky Pánu.