První sobotní shromáždění nového roku 2020 je tady. Jak ten čas letí ! Není to tak dávno co jsme přemýšleli, zda se vůbec dožijeme roku 2000 nebo zda dříve přijde náš Pán. A už je za námi 20 let nového tisíciletí. Kéž je ten nový rok požehnaný minimálně tak, jako ten uplynulý.

 

Struktura dnešního shromáždění byla trošku jiná, než obvykle. Po úvodním videu řady Line age, tentokrát o prvním vidění a počátku služby Ellen Harmonové, nám posloužil kázáním z Božího slova Miloš Mroček. Téma bylo velmi aktuální a na záčátku dalšího roku také potřebné – zamýšleli jsme se nad vztahy mezi námi, ve sboru. Na každém z nás záleží, zda se nám dostane Božího požehnání, zda o něho stojíme a zda se o něho snažíme. Zda naše sborové společenství zažije růst a bude prosperovat v duchovní oblasti.

Po přestávce následovalo studium úkolu sobotní školy. V tomto čtvrtletí čteme knihu Daniele a prvním úkolem nás provedl Petr Chára. Mládeži se věnovala Iva Burešová a Zdenka Pimková. Pilně nacvičovaly hudební vystoupení na odpolední retro odpoledne.

Polední čas jsme si zpříjemnili společným obědem. Skvělou polévku vystřídaly pizza „šneky“, chlebíčky, chutné zákusky a ovoce. Při společném povídání se krásně mlsalo a odpočívalo.

V odpoledním novoročním retro setkání jsme se mohli podívat na prezentaci Ivy Burešové přibližující počátky adventního hnutí ve Valašském Meziříčí až po dobu výstavby nové modlitebny. Jindřiška a Adélka nám zahrály dvě krásné skladby na violoncello a housle. Bratr Tomanec nám promítl diapozitivy z období stavby i z nejrůznějších akcí mládeže a sboru v letech dávno minulých. A aby bylo retro odpoledne opravdu retro, použit byl stařičký diaprojektor. Mládež nás seznámila s akcí We-send, které se zúčastňují jednou měsíčně v různých městech střední a severní Moravy. Mohli jsme si také prohlédnout kroniky sboru i mládeže, z nichž nejstarší je datována do roku 1947, řadu dnes již historických fotografií a osahat jsme si mohli také řadu fotoaparátů vyrobených v období od poloviny 19.století do dnes.

Společné odpoledne jsme si opravdu užili. Při vzpomínání jsme si opět uvědomili, kolika požehnání se nám v uplynulých letech dostalo. Díky našemu Pánu za ochrannou ruku.