Poslední listopadovou sobotu se po bohoslužbě zaplnily řady naší modlitebny znovu. Jakkoli si podobné setkání dopředu nikdo nepřál. Loučení s Petrem Kimlerem sem zcela přirozeně přilákalo celou řadu lidí, kteří by tu jinak nepáchli ani náhodou. Dopolední i odpolední promluvy čerpaly z úplně stejného zdroje. Připomínaly Ježíšův soucit i nečekané zmrtvýchvstání. Škoda, že k tomu, aby nastalo spontánní lidské srocení, musí někdo zemřít. Asi v tom bude něco hlubšího. Ostatně, nebýt Kristovy smrti, nebylo by ani našeho společného shromažďování.

FT