Poslední den roku, poslední bohoslužba roku… Uvědomujeme si rychlost, s jakou ten loňský utekl. Kolik nových prožitků – radostných i bolestných. Na mysl se derou nejrůznější vzpomínky. To co dnes ale cítíme nejvíc, je vděčnost, že jsme se mohli ve zdraví sejít, že nás spojuje touha společně prožít Silvestr.

Posledním úkolem sobotní školy letošního čtvrtletí s názvem „Hle, všechno tvořím nové“ nás symbolicky provedl vedoucí sboru Pavel Pimek. Zvládl to stejně skvěle, jako vedl celý rok náš sbor.

Bible mluví o nebi i o obnovené zemi velmi konkrétně, ale bez omezení daných přítomností hříchu. Tam najde Boží lid svůj domov.  Někteří lidé mluví o nebi jako o Boží svatyni. Zjevení však hovoří o konkrétní svatyni (chrámu) v novém Jeruzalémě, kde se nachází Boží trůn. Právě tam budou svatí ze všech národů a jazyků navždy uctívat Boha. Bible říká, že Bůh „přebývá v nepřístupném světle“ a že „Boha nikdo nikdy neviděl“. Je zřejmé, že nemožnost vidět Boha se vztahuje na lidské bytosti po pádu do hříchu. Z Kristova kázání na hoře vyplývá, že Boha uvidí ti, kdo mají čisté srdce. Bůh v nás musí vykonat své dílo, aby nás tak připravil na nebe a na setkání s ním. Bez ohledu na naše trápení Bůh touží setřít nám z očí co nejvíce slz. Ale některé z našich hořkých slz nám zůstanou na tvářích až do toho slavného dne, kdy smrt, smutek a pláč přestanou existovat. V centru plánu spasení je zaslíbení věčného života, založené na Ježíšových zásluhách. Věčný život má každý, kdo vírou přijímá to, co Ježíš vykonal na kříži. Ať už to bylo před křížem, nebo po kříži, spaseni jsme vždy prostřednictvím víry, nikdy ne na základě skutků, i když skutky mohou potvrzovat, že kráčíme cestou spasení.

Kázáním nám posloužil vedoucí sobotní školy Bohumil Mroček. Svěřil se nám s myšlenkami, které ho provázely v roce 2022 a které se zabývaly řešením problémů, jež nás v životě potkávají. Jsme schopni vyřešit každý? A co s těmi, které vyřešit nemůžeme? Jak postupujeme? Řešení si můžete poslechnout v audiozáznamu kázání na našich stránkách.

Bohoslužbou dnešní den ještě neskončil. Čekal nás přesun do Valašské Bystřice k rodině Mročkových, u kterých jsme se rozhodli již tradičně prožít konec starého a začátek nového roku.