Poslední den roku roku dvaadvacet připadá  na sobotu, což je napříč celou biblí den zasvěcený tělesnému, duševnímu i duchovnímu odpočinku. Coby sborová rodina se scházíme ke klasické dopolední bohoslužbě a poté větší polovina účastníků pádí na valašské kotáry, do čím dál modernější chalupy rodiny Mročkových.

Sotva je zlikvidována výtečná zelňačka z kuchyně talentované kuchařky Soni, přejde se z oblasti chleba vezdejšího na chléb duchovní. Příjemně vytopeným obývákem nejprve v podání hlavy rodiny, rozvážného Miloše, zaznívají slova nejkratšího žalmu, vybízejícího veškeré národy k velebení Hospodina. Jednoduše proto, že Jeho láska k lidem je veliká  a věrnost nikdy nekončící. Následné modlitby jednotlivých sourozenců to vzápětí potvrzují. A to přesto, že právě končí rok, který byl pro většinu přítomných časem opakujících se smutků a nejrůznějších nesnází. Nedávný odchod Petra Kimlera, jehož nejbližší rodina je na setkání přítomna, se stále promítá do veškerého sborového dění a přímo vybízí k nasměrování myslí k Tomu, který je jedinou nadějí v nejistém světě plném bolesti a nečekaných zvratů. Srdcervoucí prosby Oleny a Světlany k živému Bohu o ochranu jejich domovů a blízkých na východě pustošené Ukrajiny zase nedovolí, aby se k nim žádný z přítomných v duchu nepřipojil. Velmi dobrou zprávou je poté přetlumočený pozdrav nepřítomného Ládi Škrly a jeho rodiny adresovaný našemu poslednímu letošnímu společenství. 

    A protože je Silvestra, nemůže na stole chybět bohatá snůška nejrůznějších pochutin. Tradiční chlebíčky tentokrát doplňuje zcela originální, nádherně vybarvený, slaně chutnající dort, z něhož přímo číší láska zmíněné Světlany s Olenou a atmosféra jejich milované Ukrajiny. Granátová jablka, jejichž svěží jadýrka jsou obsažena v naprosto bezkonkurenčním ovocném salátu z dílny Zdenky Pimkové, zase dosvědčují, že ani militaristicky znějící názvy nemusejí přinášet bolest a smrt, ale naopak radost a příjemné osvěžení. Bylo by divné, kdyby se do závěrečného menu aktivně nezapojila také nadprůměrně zkušená kuchařka Anička, která si ani tentokrát neodpustí potěšit chuťové kanálky zcela výjimečnými kulinářskými výtvory.  Jakkoliv se večer nenese v módu obvyklého estrádního  silvestrovského veselí, pocit, který si z něho do posledních hodin a minut dvaadvacátého roku odnášíme, je nadmíru příjemný a nadpozemsky povznášející. Bohu nebeskému, jakož i pozemským kuchařkám budiž za to vzdán převeliký dík!