Dnešního dne se modlitebna krásně zaplnila, jako by příchozí tušili, že se dnes něco chystá. Přivítali jsme několik návštěv, včetně 6 mládežníků, kteří nám udělali obzvláště radost. Mladých u nás není nikdy dost. Mládežnickou školu vedla Adélka Vráblová.

Pustili jsme se do úkolu sobotní školy, který byl v režii manželů Petrovičových. Bratr Jenda sice opět zapomněl vytisknout shrnutí minulého úkolu, ale jistě to není příznak zapomnětlivosti, nýbrž přehršle úkolů, které nese na svých bedrech. Ještě že je sobota a může si odpočinout. Opět jsme si pomohli výpočetní technikou a o shrnutí jsme ochuzeni nebyli. Anička Petrovičová začala probírat úkol s názvem „Společně pod křížem“.  Zpočátku to sice vypadalo, že se nikdo nepřipravil, protože reakce byly spíše sporadické. Asi to bylo začátkem školního roku, který na všechny dolehl. Nicméně nakonec se rozproudila bohatá diskuze a Anička v roli učitele byla potěšena.

V této lekci se studium zaměřilo na závěr 5. kapitoly listu Efezským, kde Pavel aplikuje myšlenku jednoty a lásky, kterou do našich životů přináší Kristus, na oblast manželství. Příklad Kristovy lásky, pokory a ochoty se obětovat pro druhé se má promítnout i do vztahu muže a ženy, kteří před Bohem spojili své životy. Shrnutí si opět můžete přečíst na našem webu pod odkazem SHRNUTÍ.

Příspěvek před kázáním měla dnes Adélka Vráblová. Přečetla nám modlitbu  napsanou Antoniem de Saint-Exupérym v jednom z nejtěžších období jeho života.

,,Pane, nežádám o zázraky, ale o sílu v každém dni. Nauč mě umění malých kroků. Udělej ze mě člověka všímavého a citlivého, abych se dokázal zastavit včas a nepropásl to co je v životě důležité.

Nauč mě, jak zvládnout čas který mi byl dán.

Dej mi moudrost, abych dokázal rozlišit co je prvořadé a co až druhořadé.

Pomoz mi pochopit, že myšlenky mi nepomůžou. Žádné přemýšlení o minulosti, žádné přemýšlení o budoucnosti. Pomoz mi být tady a teď, a abych bral tento okamžik jako ten nejdůležitější.

Zachraň mě před naivní vírou, že všechno v životě by mělo jít hladce a snadno. Dej mi jasně na vědomí, že ve složitosti, v porážkách, pádech a selháních je síla, díky které můžeme růst a dospět.

Připomínej mi, že naše srdce často argumentuje rozumem.

Pošli mi v pravý čas někoho, kdo má odvahu říct mi pravdu, ale říci ji zároveň s láskou.

Vím, že spousta problémů se vyřeší samo, tak mě prosím nauč trpělivosti.

Víš, jak moc mi lidé potřebujeme přátelství. Nech mě být hoden tohoto nejkrásnějšího a něžného daru.

Dej mi bohatou představivost, abych někomu dokázal poskytnout potřebné teplo v tu pravou dobu a v pravý čas.

Udělej ze mě člověka, který bude vždy vědět, jak se dostat k těm, kteří jsou až úplně ′′ dole „.

Zachraň mě před strachem, že mi něco v životě unikne..

Dej mi nikoliv to, co si přeji, ale to, co opravdu potřebuji.

Bože, nauč mě umění malých kroků..“

Kázáním nám posloužil bratr Hynek Dona a zamýšlel se  v něm nad tím, zda nám v našem životě stačí pouze Kristus, nebo potřebujeme ještě něco víc. Audio záznam najdete na stránkách našeho sboru.

Jak už jsme naznačili – dnešní den byl zvláštní tím, že jsme se po bohoslužbě nerozešli, ale společně zasedli k výbornému obědu, který nám připravily sestry z Ukrajiny jako poděkování za naše přátelství a poskytnutý azyl. A protože zároveň sestra Boženka Kimlerová slaví kulaté jubileum 80 let, odpolední posezení bylo zakončeno skvělým dortem, který chutnal stejně úžasně, jako vypadal. Přejeme Božence dlouhá a spokojená léta v péči našeho Pána.