Už několik dní jsme z médií upozorňování na příchod tisícileté vody. Každý prudší déšť pro naši sborovou budovu znamená zatopené garáže, sklepy i zahradu. Proto jsme s obavami vzhlíželi k nebi a sledovali černé mraky. Ale je taková obava nutná? Vždyť náš Pán ví, že se chceme sejít k pobožnosti, jistě nám to umožní. A pokud ne, známe Ho už natolik, že víme, že i negativní věci si dokáže použít k dobrému.

V očekávání slavnosti Památky večeře Páně se sboreček pěkně zaplnil. Úkolem sobotní školy nás provedla Květa Tyšerová. Měl název „Zajetí a soud“. Procházeli jsme 14.kapitolu, která popisuje události pašijového týdne Ježíše Krista.


Příběh spiknutí proti Ježíši je kontrastně propojen s příběhem ženy, která vzácným olejem pomazala Ježíšovu hlavu. Její úžasný dar stojí v protikladu k Jidášově podlosti, když zradil svého Pána. Ježíš jednání ženy obhajuje slovy, že památka na její čin bude vzpomínána při hlásání evangelia po celém světě. Při poslední večeři Ježíš podal učedníkům chléb, který symbolizoval jeho tělo. Nová smlouva byla zpečetěna Ježíšovou krví. Připomíná ji kalich. Uprostřed večeře Ježíš předpovídá, že ho opustí všichni učedníci. Přidal i slovo naděje předpovědí o svém vzkříšení. V Getsemanské zahradě se Ježíš modlí, aby byl od něho odňat kalich utrpení, ale pouze pokud je to Boží vůle. Boží odpověď na Ježíšovu modlitbu je ale zamítavá. Neodstraní od něho kalich utrpení, protože právě díky této zkušenosti se světu nabízí spása. Je šokující, že jeden z Ježíšových nejbližších spolupracovníků ho zradil nepřátelům. Zradu odsoudili dokonce i ti, kteří využili zrádce. Před židovskou veleradu se náboženští vůdci opakovaně snažili vznést obvinění proti Ježíši. Nedařilo se jim však najít žádné důvěryhodné svědky. Nakonec se velekněz přímo zeptal Ježíše, zda je „Mesiáš“. Ježíš upřímně a otevřeně řekl: „Já jsem.“ Když Petr zapřel Ježíše, vybavil si, jak ještě před několika hodinami sliboval, že půjde se svým Pánem i do vězení či na smrt. Najednou si uvědomil, jak dobře ho Pán zná a jak spolehlivě rozeznal v jeho srdci falešné sebevědomí, o kterém ani on sám nevěděl.

Kázáním před slavením Památky nám posloužil bratr Hynek Dona. Co pro nás Památka znamená? Prožíváme ji jako  něco výjimečného, nebo je tento obřad jen pouhou rutinou, která náleží  k našemu církevnímu životu? Zaposlouchejte se spolu s námi.

Bohoslužba skončila, tak jak je naším zvykem jsme si ještě povídali, a potom se rozešli. Přesně půl hodiny poté se spustil přívalový déšť a to, čeho jsme se obávali, přišlo. Přívaly vody se hrnuly ze silnice k naší modlitebně. Při sledování této scenérie si člověk uvědomí, jak slabý, bezmocný a neschopný je, a že se bez Boží ochranné dlaně neobejdeme. Modlíme se za naší zemičku, abychom ohlašovanou katastrofu přečkali s co nejmenšími škodami, ale hlavně bez lidských obětí. Pane, vše je v Tvých rukou.