Na dnešní sobotu byla naplánovaná bohoslužba Díkuvzdání, která se po několika letech, kdy jsme kvůli covidu a rekonstrukci objektu museli volit jiné místo konání, uskutečnila v památníku bratří Strnadlů a Jana Knebla v Trojanovicích. Máme to místo rádi. Krásná valašská roubenka nedaleko Radhoště nás svou atmosférou vždy uchvátí. Spolu se sborem Kateřinice jsme si dnes mohli připomenout dary a požehnání, kterých se nám od našeho Pána v uplynulém roce dostalo, a společně za ně poděkovat. Hostem byl bratr Lukáš Jureček, na kterého jsme se také těšili. Nemáme tak často příležitost se s ním potkat.

Sobotní škola se rozbíhá do nového čtvrtletí a naším studijním materiálem bude evangelium podle Jana. První úkol s námi probral bratr Bohumil Mroček. I když to zpočátku vypadalo, že nedá nikomu šanci vyjádřit své myšlenky a krásný úkol si odpřednáší sám, vše dobře dopadlo díky jeho manželce Soně, a ke slovu se dostali i další. Bylo by škoda nedat zaznít moudrým myšlenkám ostatních. Zde jsou hlavní myšlenky úkolu s názvem Znamení, která ukazují cestu připravené bratrem Jendou Petrovičem.

Jan připomíná zázraky vedoucí k hlubšímu poznání Ježíše jako Mesiáše.

Zázračnou proměnu vody ve víno propojil s biblickým tématem spasení.

Přesně ve chvíli, kdy Ježíš řekl svá slova, klesla synovi horečka.

Muž se s vírou spolehl na Ježíšova slova a do nemocných končetin se vrátilo zdraví.

Je každá nemoc přímým následkem konkrétních hříchů v našem životě?

Zázračné uzdravení bylo dostatečným důvodem pro chválení Boha.

Ježíš přiváděl k hlubším principům přesahujícím lidská pravidla a nařízení.

Ježíš odhaluje žalobcům kontrast mezi svou službou a jejich zaměřením se na sebe.

Všichni malomyslní a zápasící lidé by měli vzhlédnout ke Spasiteli.

Každého z nás nabádá, abychom ve zdraví a pokoji vstali.

Nemáme čekat, až se budeme cítit zdraví.

Když budeme jednat podle jeho slova, dá nám sílu.

Kázáním z Božího slova nám posloužil bratr Lukáš Jureček. Začal trochu hororově – o dvou samařských ženách, které z hladu snědly dítě jedné z nich (2 Král 6, 24.- dále). Zamýšleli jsme se nad situacemi, při kterých se zdá, že není zač Bohu děkovat. Někteří lidé se ztrácejí díky smrtelné chorobě, jiní se nachází ve válečné zóně, další mají hlad. Avšak i ve vysloveně zlých podmínkách je důvod ke chvále. Poslechnout kázání si můžete na našem webu.

Po pokrmu duchovním jsme se vrhli na pokrm tělesný. Tématem dnešního Díkuvzdání byly brambory, a tak sestry připravily pokrmy slané i sladké právě z nich. Ale nejen to, na společném stole se objevilo i maso a ovoce. Chutnalo všem. Děkujeme sestrám za všechny dobroty.

V polední přestávce se někteří vydali na krátkou procházku. Je pravda, že počasí nám letos nepřálo tak jako v jiných létech, a podzimní krásu jsme si museli vychutnat za závojem jemného mžení. Ale to nám dobrou náladu nezkazilo. Někteří raději zvolili lenošení za teplými, nově vybudovanými kachlovými kamny, kde si s dobrou kávou a zákuskem v ruce povídali a sdíleli se.

Odpolední čas byl věnován děkování a chválení. Každý měl možnost vyjádřit, zač je Bohu vděčný, co dobrého ho potkalo. A nebylo toho málo. Na závěr jsme v modlitební chvilce vyjádřili své díky a vděčnost.

Co by to bylo za setkání, kdybychom neudělali společné foto ! Hybaj všichni ven před roubenku a usmívat se !

 

Tradičním závěrem našich Díkuvzdání je tombola. Krásný zvyk, který zavedli manželé Petrovičovi, je vždy radostně přijat. Nejen ti menší se těšili s dárečků, ale i ti odrostlejší. Nikdo z přítomných nebyl opomenut, z našich setkání se bez dárečku neodchází.

No a pak už nezbylo než dojíst to, co se nestihlo v poledne, prohodit ještě pár slov s přáteli, rozebrat si dovezené výpěstky, uklidit útulnou roubenku a popřát si šťastnou cestu domů. Děkujeme Soně Mročkové za organizaci setkání, všem kteří pomáhali za jejich ochotu, a těšíme se zase za rok na stejně zdařilé a požehnané setkání.