Vsetínská adrácká sobota

V polovině listopadu zavítal do vsetínského sboru současný ředitel české pobočky mezinárodní organizace ADRA, Radek Špinka v doprovodu své zákonné manželky Martiny. Dalo se čekat, že jeho kázání bude korespondovat s posláním uvedené dobročinné agentury. Přečetl známé závěrečné verše z 25. kapitoly Matoušova evangelia, kde je zaznamenáno úplně poslední Ježíšovo kázání před jeho ukřižováním. Závěrečná řeč míří k jeho opětovnému návratu a tím i k otázce přípravy na tuto událost. Mistr svým následovníkům kupodivu neradí, aby si nastudovali tu nejsprávnější teologii a stali se příslušníky nejdokonalejší církve, ale k něčemu naprosto nečekanému. To, jestli je vezme s sebou do svého království, bude mimo jiné záviset na tom, jak se v případě potřeby zachovají k hladovým, žíznivým, cizincům, nahým, nemocným, k vězňům a vůbec k těm nejposlednějším v lidské společnosti. Právě tam mají možnost kontaktu se svým budoucím, dokonale zamaskovaným králem. V tomto kontextu je určitě chvályhodné, že meziříčský sbor nezabouchl dveře před bezdomovci, nabídl ubytování Ukrajinkám a dlouhodobě hostí ve svých prostorách Dobrovolnické centrum ADRA. A právě činnost této organizace byla středobodem další části dopoledního programu. Ředitelova manželka prostřednictvím promítaných slajdů představila pestrou škálu aktivit, které jmenovaná dobročinná společnost lidem nabízí. Až tady mi došlo, že její valašský prapočátek lze nalézt v téže místnosti, ve které se dnes zdejší adventisté shromáždili. Bylo to v rámci společného setkání okolních sborů někdy na rozhraní let 1989 a 1990. Tedy v době, kdy v Rumunsku zuřila značně krvavá revoluce. Se Čmelákem a Laďou Smilkem jsme tenkrát telefonicky oslovili Moravskoslezské sdružení s nabídkou případné pomoci. Během ledna se naskytla příležitost být součástí humanitární cesty, jíž šéfoval do té doby neznámý Rudolf Reitz. Právě tato osobnost za dva roky poté založila českou pobočku Adry, jejíž nakažlivý virus zasáhl i Valašské království a výsledek znáte. Už dobrých třicet roků dělá radost nejen potřebným, ale určitě i samotnému Pánu Bohu. V neposlední řadě i těm, kteří se do jejího bohulibého proudu tak či onak aktivně namočili.

FT