Po delší době se dnes těšíme na společně prožité nejen dopoledne, ale i odpoledne. Kromě Památky večeře Páně jsme se rozhodli podělit se s ostatními o fotografie z našich dovolených a skvělým agapé. Jako by to věděli, že nás čeká požehnaný den – přišlo dnes mnoho nových návštěvníků, přátel. Ponejvíce Ukrajinské národnosti. Děkujeme Pánu za ně.

Sobotní školou nás provedla sestra Iva Chárová. Úkol „Smlouva a plán“ se zamýšlel nad vztahem Boha k nám a naopak.

Bůh, Stvořitel a Vykupitel toužil být se svým lidem a přebývat mezi nimi. Vztah s Bohem může být povznášející a růstem naplněný zážitek, ale podmínkou je trávit s ním dostatek času. V praxi to znamená: studovat jeho Slovo (Bůh k nám promlouvá), modlit se (otevírat Bohu své srdce) a svědčit druhým o Kristově smrti, vzkříšení a návratu (zapojit se do Božího poslání). Když nám Bůh požehná, stáváme se prostředníky požehnání pro druhé. Svou pozornost bychom měli soustředit na Boha, ne na sebe. Když jsme spojeni s Bohem, může nás zmocnit k následování jeho učení, a to se projeví poslušností jeho Slova. Není divu, že Kristovi následovníci v době konce jsou v Písmu charakterizováni jako ti, kteří „zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši“. Je to opravdu jednoduché: milujeme Boha a výsledkem této lásky je poslušnost, tedy život podle jeho vůle pro nás.

Ratifikace smlouvy na Sínaji měla posílit mimořádný vztah, který Bůh chtěl mít se svým lidem. Při obřadu lidé opakovaně odpovídali, že budou Boha poslouchat ve všem, co požaduje. Prohlašovali: „Budeme dělat všechno, o čem Hospodin mluvil.“ Mysleli to vážně, ale neuvědomovali si svou porušenost, křehkost a slabost. Lid byl pokropen „krví smlouvy“, což připomnělo Kristovy zásluhy. Jen díky nim byl Izrael schopen řídit se Božími pokyny.

Máme přirozený sklon ke zlu, k hříchu. Abychom mohli konat dobro, potřebujeme pomoc zvenčí. Tato pomoc přichází pouze shůry, z moci Boží milosti, z jeho Slova a z Ducha svatého. Bůh nám dává moc dělat to, co nám přikazuje. Je na nás, zda se rozhodneme Boha následovat.

Na začátku své cesty nebyl Mojžíš sám. Doprovázelo ho sedmdesát tři izraelských vůdců, pro které to byl vrcholný zážitek. Je tragické, že někteří z těch, kteří byli s Mojžíšem na hoře, později upadli do hříchu a přišli o život. Přestože prožili hlubokou zkušenost s Bohem, nezměnila je ani nezpůsobila jejich obrácení.

K vyučování svého lidu Bůh využíval různé obrazy. Jedním z nich byla svatyně. Všechny služby spojené se svatyní ukazovaly na Ježíše. Byla to podobenství vysvětlující plán spasení, který měl být uskutečněn prostřednictvím Ježíše o mnoho století později. Boží zákon uložený ve schráně úmluvy byl ústavou spravedlnosti a soudu. Zákon odsuzoval hříšníka na smrt. Avšak nad zákonem byla slitovnice. Díky smíření bylo hříšníkovi, který činil pokání, darováno odpuštění.

Kázáním z Božího slova nám posloužil kazatel Hynek Dona. A protože dnes slavíme Památku Večeře Páně, nemohlo být o nikom jiném, než o Ježíši. Jeho audio záznam najdete na našich stránkách.

Naše církev dodržuje všechna ustanovení, která nám dal náš Pán Ježíš Kristus. Ustanovil umývání nohou jako symbol nového očistění a výraz ochoty vzájemně si sloužit v křesťanské pokoře a sjednotit svá srdce v lásce. Večeře Páně je také účastí na symbolech Ježíšova těla a krve jako vyjádření víry v něho, našeho Pána a Spasitele. Svou účastí radostně zvěstujeme význam Kristovy smrti, dokud nepřijde.

Po slavnostní bohoslužbě jsme se společně občerstvili u prostřeného stolu, který pro nás ponejvíce připravila naše sestra Olenka. Pohostila nás báječným ukrajinským borščem a plněnými paprikami. O sladkou tečku se postaraly ostatní sestry. Že bylo vše více než dobré, o tom svědčí „bryndák“ našeho milého kazatele, který si opatřil, aby se neposkvrnil při usilovné konzumaci.

Ať už jsme prožili letní čas u moře nebo v domovině, byla to především doba odpočinku, společenství s rodinou a mnoha báječných prožitků. O ně jsme se vzájemně podělili při promítání fotek. Dnešní sobota byla opět požehnaná a my jsme za tento čas vděčni našemu Pánu.