Sobotní ráno začínalo s úsměvem před bránou naší modlitebny. Zablokovaná vrata vytvořila atmosféru dobývaného nafukovacího hradu dětmi. Po několika minutách se podařilo bránu otevřít. S hlaholem, radostí, úsměvem a pobavením bylo možné vstoupit již bez nastražených překážek do prostor sboru.

Návštěvnost byla opět, již po druhé za sebou, poznamenána prodlouženým víkendem. Bratři a sestry se znovu rozjeli po naší krásné vlasti.  Některých, dokonce kola plechových miláčků vyrazila až na bratrskou Ukrajinu. Přesto všechno jsme mohli přivítat návštěvu z našeho krajského města Zlín. Stalo se tak v zastoupení Roberta Kimlera, který doprovázel své milované rodiče. 

Milá byla i přítomnost po více nežli jednom roce, bratra Zdeňka Dlabaje. Vedení celého shromáždění, včetně Sobotní školy, dopadlo na bedra staršího sboru, bratra, Pavla Pimka. To proto, že vedoucí Sobotní školy, jakož i učitelé patřili mezi ty výletníky do jiných krajů.

Samotná škola probíhala zpočátku váhavě. Ale to opravdu pouze zpočátku. Bratr Pimek velmi citlivě vedl myšlenky úkolu, přičemž ponechával dostatečný prostor a svobodu k vyjádření myšlenek. Tyto, ač byly rozmanité, byly přesto sjednocující. Pán slíbil, že bude uprostřed každého shromáždění, které se sejde v Jeho jménu. Duch svatý to jen a mocně potvrdil.

Úkol měl název „Velikáni modlitby“. Modlitba je nezbytnou součástí blízkého vztahu s Bohem. Jedná se o klíčový návyk, který potřebujeme posilovat. Pokud se nebudeme pravidelně a vytrvale modlit, dříve či později se od Boha vzdálíme. V Písmu nacházíme příběhy mnoha lidí, kteří se modlili různými způsoby. Prostřednictvím biblického textu můžeme nahlédnout do jejich životů a zkoumat, jak prožívali své společenství s Bohem a jaký s ním měli vztah. Jejich modlitby mohou být pro nás inspirací. A můžeme také sledovat, jak jejich modlitby změnily životy druhých lidí.

Daniel navzdory nenávisti a zlým intrikám ze strany královských úředníků a satrapů zůstal ve svém modlitebním životě vždy vytrvalý a odvážný. Když čelil potížím, modlil se. Přestože byl jeho život v ohrožení, modlil se vytrvale, pravidelně (třikrát denně, jak měl ve zvyku) a modlil se u otevřeného okna směrem k Jeruzalému. Jeho modlitba se projevila činem (klekl si) a soustředil se v ní na chválení, díkůvzdání a prosbu.

Jaká je tvá obvyklá poloha při modlitbě? Bible od nás nevyžaduje, abychom se modlili v nějaké konkrétní pozici. Prostřednictvím svého postoje při modlitbě však můžeme vyjádřit naši úctu, naše vnitřní pocity a naši touhu předat se Bohu.

Můžeme se modlit kdykoli a kdekoli. Není místa na zemi, kde by nás Bůh neviděl nebo neslyšel. On vždy slyší volání našeho srdce. Přesto je dobré modlit se nahlas, nejen v duchu. Když se modlíme jen v mysli, naše pozornost se může snáze rozptýlit, oslabí se naše pozornost.

Když spolu s Mojžíšem procházíme po jeho životní cestě naplněné vzestupy a pády, opakovaně zjišťujeme, že nejdůležitější částí života a tajemstvím úspěchu tohoto pokorného a zbožného vůdce byla neustálá komunikace a trvalý vztah s Bohem. Mojžíš se také opakovaně modlil za druhé – za členy rodiny a Izraelity.

Měli bychom se modlit, protože Boha velmi milujeme a prostě nemůžeme jinak, než se s ním podělit o všechno v našich životech: o naše radosti a životní úspěchy, o naše břemena a starosti, o naše prosby a každodenní potřeby. Žádný problém pro něj není příliš velký, vždyť udržuje světy a vládne celému vesmíru. Nic z toho, co prožíváme, není pro něj příliš malicherné, aby to přehlížel. Nic v našem životě není tak špatné, aby si s tím nevěděl rady. Žádný problém pro něj není neřešitelný. Prožívá s námi naše radosti i naše trápení. Slyší každou upřímnou prosbu a je vždy ochotný odpovědět.

Kázáním z Božího slova nám posloužil bratr Zdeněk Dlabaja ze sboru Frenštát pod Radhoštěm. Pod dojmem 10letého výročí trvání našeho sborového bulletinu se zmínil o velkém požehnání, kterého se nám od našeho Pána dostává – při malém počtu členů sboru a věkovém průměru.

Ve svém zamyšlení zmínil film o korunovaci Alžběty II. dne 2.6.1953 v Londýně. Jaký by to byl zážitek být účasten tomuto obřadu? Bible hovoří také o korunovaci. A ta se může týkat každého člověka. Kázající se opíral o texty Zjevení 4. a 5.kapitola. Poslechnout si ho můžete na našem webu pod odkazem KÁZÁNÍ.

Společnou bratrskou láskou a přítomností našeho Pána se shromáždění nechystalo rozejít ani po třinácté hodině. Frantou reprodukované husitské provolání: „Na množství nehleďte“, jsme se opět utvrdili v ujištění: „Tam kde se sejdou dva, nebo tři…“ No a nás bylo požehnaných čtrnáct.