Dnes za námi nepřišli naši přátelé a pravidelní účastníci sobotní bohoslužby z řad členů Církve apoštolské. Využili krásného počasí a v čele s naším neúnavným, nestárnoucím a nedostižným (doslova, ve smyslu slova „doběhnout“) Frantou Tomancem vyrazili na výlet do přírody, do nejkrásnější Boží katedrály. Kéž je Pán chrání a budeme se těšit na další společnou sobotu.

Úkolem sobotní školy nás provedla Anna Petrovičová. Nesl název „Láska jako základ služby“. V úvodu zazněla otázka, zda se vůbec dá konat služba bez lásky. Řada profesí je konána bez lásky, a na výsledku se to vždy podepíše. Apoštol Pavel prožil mnohá trápení, přesto největší starost má o své sbory. S láskou na ně myslí a alespoň prostřednictvím dopisů se je snaží povzbudit, usměrnit či napomenout. „Máme-li soužení, je to k našemu povzbuzení“ píše Pavel. Jak to jde dohromady? I když prožíváme v životě těžké chvíle, vždy se můžeme spolehnout na to, že Pán má věci ve svých rukou a i když to tak v dané chvíli nevypadá, vše dopadne tak, jak je pro nás nejlepší. Těžkosti nás vedou k závislosti na našem Pánu a k důvěře v Jeho pomoc.

I když apoštolu Pavlovi záleželo na jeho sborech více než na vlastním životě, přesto Korinťané zpochybňovali jeho apoštolství, čestnost, vyčítali mu nestálost a nerozhodnost. Pavlovo apoštolství se však zpochybnit nedá. Byl osloven a povolán samotným Bohem u Damašku, obrátil svůj život o 180 stupňů a sloužil sborům na nesmírně velkém území. Proto psal dopisy, aby alespoň takto byl v kontaktu se svými bratry. Nikdy na ně nezapomněl, nikdy je neopustil, i když fyzicky byl vzdálen. Vedla ho k tomu hluboká láska k nim. Korinťané se nakonec postavili na stranu Pavla. Je velmi důležité, abychom byli oporou pro ty, kterým byla svěřena zodpovědnost a svou práci dělají v čistotě a upřímnosti.

Někdy může být napomenutí bratra bolestivé, ale je nutné z důvodu uchování čisté víry. Přesto by mělo být konáno s nesmírnou láskou. Odpuštění by mělo být součástí našeho vztahu. Ježíš odpouštěl nejen těm, kdo ho o to prosili, ale i těm, kdo si svou chybu vůbec neuvědomovali: „Bože odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Stejně bychom měli k bratřím přistupovat i my.

„Jsme vůní kadidla“ říká apoštol. Naše jednání, náš život by měl vypadat tak, abychom vzbudili v nevěřících touhu po poznání Krista, který svou láskou způsobil proměnu našich životů. Měli bychom šířit poznání o Ježíši Kristu, který jediný může napravit naše chyby, odpustit, proměnit a především spasit.

Kázáním z Božího slova nám posloužil bratr kazatel Hynek Dona. Zabýval se situací okolo nás, která je plná negativity, a jak se s ní vyrovnat.

Audio záznam najdete na našem webu pod odkazem „Kázání“.

Dříve bylo moderní pracovat pro kosmetickou firmu Avon, výrobky nabízely tzv. Avon-lady. Kazateli nabízela vodu po holení nesmírně drahou. Přesto se kazatel vrátil k původní levné vodě po holení. Někomu voňavka voní, někomu ne, někdo je alergický na danou vůni. Dusí se, není mu dobře. Apoštol Pavel píše v listu Korintským o kadidle. Pro někoho je to vůně, někomu to příjemné není. Pavel píše, že i my můžeme být vůní, náš život může být pro někoho vůní a zatouží po Kristu. Nebo díky našemu jednání může být někdo na nás, ale i na Pána, alergický. Jsme závislí na Ježíši Kristu, abychom poselství o Něm předali dobrým způsobem. Pavel se s Kristem setkal, byl jím osloven. Ježíš ho pozval do služby. „Ale mně povolal Ježíš Kristus.“ Má právo něco Korinťanům říct. Záleží mu na nich, on je ten, kdo je oslovil, dal dohromady, vytvořil sbor a šlo mu o jejich spasení.

Tento týden jsme viděli pohromu v Nepálu, kdy povodeň zabila stovky lidí a srovnala vesnice se zemí. Slyšíme také řadu „úsměvných“ zpráv o rádoby mocných. Slyšíme o Ukrajině a válce, o tornádu na Slovensku. Slyšíme většinou negativní zprávy. Hovoří se o suchu, požárech. Neúroda. Zdražování. A slyšíme – co bylo v Nepálu, bude brzy i u nás. Když to slyšíme, máme strach o své blízké. Negativní zprávy nás vedou k depresi. Museli bychom mít hroší kůži, aby se nás to nedotklo. Nevěřící přemýšlí, jestli existuje vůbec nějaké východisko. Věřící se upínají k druhému příchodu Ježíše. To je jediné řešení situace.

Často v Bibli přeskakujeme rodokmeny. Ale v Matoušově evangeliu je hned na začátku rodokmen Ježíše. Jako by tady Matouš říkal – máš strach z budoucnosti? Podívej se na minulost.  Součástí rodokmenu jsou i tito lidé, kteří nežili vždy vzorným životem.

  • 1Moj 12, 3. – Pán rozmlouvá s Abramem – v tobě dojdou požehnání všechny čeledi země. Abram nebyl dokonalý. Lhal, aby si zachránil kůži. V Egyptě prohlásí Sáru za svou sestru.
  • Jákob podváděl, šidil 1Moj 27-31kap. Obelhal bratra i otce. Byl podváděn strýcem Lábanem, ale i on ho podváděl. Do té doby, než mu Pán změnil jméno.
  • Juda cizoložil se snachou, která se vydávala za prostitutku, přesto je po něm pojmenován celý národ. Moj 38kap
  • David 2Sam 11kap. – svedl ženu jiného a zabil ho
  • Rachab – Jozue 2kap. Byla nevěstka v Jerichu
  • Rut – Moabka. Nebyla Izraelka, ale důvěřovala Bohu
  • 2Král 21.kap – král Manases, který se zabýval okultními praktikami, jasnovidectvím, svého syna provedl ohněm, vyvolával duchy.
  • Amon zavrhl Hospodina 2Král 21.kap. 19verš, dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, jako jeho otec Manases. Klaněl se modlám.

Při čtení rodokmenu je to jediné, co je spojovalo, slib. Byli všelijací, ale Pán dal slib, že použije lidi jako nástroj, aby mohl poslat svého Syna. Mohl vzít Ježíše a položit na práh Josefa. Ale pozval ke spolupráci lidi, povolal nás, abychom byli jeho nástroji. Používá nás k nesení evangelia, o daru, který jsme v Ježíši dostali. Všichni v rodokmenu dělali chyby, stejně jako to děláme my. Pán nás učí odpouštět, stejně jako nám odpouští Kristus. Ten odpouštěl nejen těm, kteří ho o to prosí, ale i těm, kdo si svou vinu neuvědomují. „Otče odpust jim, protože nevědí, co činí.“ Ježíš říká milujte své nepřátele.

Pán používá i špatné lidi, i ty, kteří se dopouštěli špatného, a Pán je stejně používá. A to proto, že dal slib. Proč čteme ty příběhy? Abychom se poučili a věděli, že Pán má všechny události našeho života ve svých rukách. Má plán. Ví, že nás mnohé zneklidňuje, proto nás chce povzbudit. I když se dějí hrozné věci, on zůstává tem rozvážný. Není někde pryč, je stále s námi. Řídí letadlo tohoto světa.

Konec Matoušova evangelia je to nejkrásnější – narodil se Kristus. To je poslední jméno. Spasitel. Všech pokolení bylo 42 po Krista. Dobří lidé i špatní.

Plán Boží nezničilo ani otroctví, ani zajetí v Babyloně, ani putování po poušti. Ti, kteří si až do konce uchovají víru, budou spaseni. Ve světě je soužení, ale vzchopte se- „já jsem přemohl svět“. Pán má vše ve svých rukou.