Pátek 27.srpna 2021 se stal pro mnohé z nás velmi očekávaným dnem. Důvodem bylo rozhodnutí dvou našich slečen Adélky a Jindřišky odevzdat svůj život Pánu a nechat se pokřtít. Pro tento obřad si vybraly nejkrásnější z katedrál – přírodu. Konkrétně Damašek v Hošťálkové. Už dlouho před 18 hodinou, kdy se měl křest konat, se na pozemku Wagnerových začali scházet účastníci obřadu a začali daný prostor zkrášlovat. Protože počasí v těchto dnech  připomínalo blížící se podzim a z oblohy se snášel několikrát za den déšť, rozhodli se někteří, že postaví párty stan pro případ nepřízně počasí. Ale ouha – stanu chyběla jedna tyčka. V daném okamžiku to vypadalo jako nepříjemnost, ale později se ukázalo, že vše – i takovéto maličkosti – má Bůh pod kontrolou.

Černá oblaka okolo celé Hošťálkové vzbuzovala obavy, že během křtu bude pršet. Teploměr rozhodně nepřipomínal konec léta, mnozí účastníci sáhli po teplých bundách a v duchu se modlili za to, aby déšť, který nás od rána trápil, alespoň během křtu ustal. Lehce po 18 hodině jsme byli všichni shromážděni, a starší sboru Pavel Pimek a kazatel Hynek Dona nás všechny přivítali. Podpořit Adélku s Jindřiškou přijeli jejich přátelé z řad mládeže z nejrůznějších sborů republiky. Obohatili celý obřad mnohými duchovními písničkami.

K bazénu přistoupil Hynek Dona a přednesl nám své zamyšlení, ve kterém hlavní roli hrály deštníky. Jeden dobrý, jeden rozbitý, jeden téměř bez potahu. Připomínat měly naši víru. A jakoby na dokreslení kázání se spustil drobný déšť. Pohotový Pavel Pimek roztáhl nad kazatelem veliký barevný slunečník ve funkci deštníku. S jeho barvami se najednou celá louka jakoby rozzářila. Deštík padal a padal, ale ve chvíli, kdy kázání končilo, najednou ustal. Oči mnohých z nás se otočily vzhůru. A stal se malý zázrak – všude byla černá mračna, jen nad námi, nad bazénem očekávajícím křťence, se mraky roztáhly a ukázala se nádherně modrá obloha. A uprostřed tohoto modrého kola kroužil pták ozářený slunečními paprsky, takže vypadal jako zlatý. Nejeden z nás si vzpomněl na verše z Písma hovořící o Duchu svatém. Ano, Bůh má vše ve svých rukách, a určitě má smysl pro humor. Kdyby se našla chybějící tyčka od stanu, nebo kdyby od začátku nepršelo, kázání by nemělo ten správný „šmrnc“, a ani by se nemohl projevit ten úžasný a kouzelný okamžik s modrou oblohou nad námi….

Dlouho očekávaný okamžik nastal. Dívky už před dlouhou dobou projevily zájem o účast bývalého kazatele sboru Pavla Kostečky. Mají k němu velmi krásný vztah a považují ho za kamaráda. To se jim splnilo. On byl tím, kdo jim v tuto chvíli položil křestní otázky. Před křtem samotným ještě proběhla modlitba obou kazatelů, dívek a jejich rodičů. A už se do chladné vody bazénu nořila první z nich, Jindřiška. Bylo vidět, že voda není právě teplá. Ale to v tuto chvíli vůbec nebylo podstatné. Touha jít s Pánem byla u obou děvčat silnější než pocit chladu. Druhou pokřtěnou byla Adélka. Ač jí ledová voda vyrazila z úst heknutí, i ona to zvládla. Po zabalení do ručníků a dek na břehu bazénu si potom obě s upřímnou radostí padly do náručí.

Než se všichni mokří účastníci převlékli do suchého, zpříjemňovali nám chvíle mládežníci svým krásným zpěvem. A potom už následovala blahopřání všech přítomných. Přistavené židle se plnily dárky a květinami. Nejedno oko nezůstalo suché. Kéž vás Pán provází a posiluje na vaší cestě s Ním.