„Přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr.“ říká jedna stará lidová pranostika. A přesně tak nás přivítalo dnešní ráno – vše přikryl čistý sníh. A je to moc hezké. 

Dnešní bohoslužba by se dala nazvat „naruby“. Kázáním nám měla posloužit Liduška Obadalová, ale protože se potřebovala zúčastnit členského shromáždění v mateřském sboru, kázání se mělo uskutečnit hned na začátku shromáždění. Ale ouha – Lidušce nebylo dobře, nedorazila, a tak se slova chopil vždy připravený Pavel Pimek. Zvukový záznam jeho kázání najdete na našich stránkách.

Po delší době jsme si opět vyslechli příběh. Tentokrát ne před kázáním, ale před úkolem sobotní školy. Adélka Vráblová nám vyprávěla o  farmáři, který na každou událost, ať už dobrou nebo špatnou, reagoval tak, že neví, zda to bylo dobré či ne. Nikdo z nás lidí nevidí do budoucnosti a neví, jakou cestu má pro nás Bůh připravenou. I smutná událost může být v budoucnu k dobrému. Důležité je Bohu plně důvěřovat.

Úkolem sobotní školy nás provedla Květa Tyšerová. Jeho název byl „Navrať se k Bohu“. Všichni jsme hříšní.  Stačí se však podívat na zprávy nebo si vzpomenout na dějiny lidstva, a pravdivost této věty je očividná. Každý, kdo má odvahu podívat se hluboko do vlastního srdce (což může být děsivé místo), pochopí pravdivost veršů z Ř 3,9–23, které končí slovy „všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy“. Samozřejmě, už další verš nám přináší dobrou zprávu o tom, že „jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši“ (Ř 3,24). Důležité pro tuto dobrou zprávu je pokání, vyznání našich hříchů, pocit lítosti, prosba Boha za odpuštění a odvrácení se od svých hříchů. Protože jsme hříšní, pokání by mělo být nedílnou součástí našeho života. Následovat by měla změna našeho života. A nad těmito myšlenkami jsme dnes přemýšleli.

Přejeme všem požehnaný nový týden.