Hodiny nade dveřmi modlitebny ukazovaly 9.20hodin a kromě dvou v budově žijících členů zely lavice prázdnotou. Co se děje? Přijde někdo? Stalo se něco? Že by omikron zaútočil v našich řadách? Nebo naše členy zlákaly jarní prázdniny a oni vyrazili do jiných sborů? Obavy se ukázaly být planými. Možná že jen nádherně svítící sluníčko rozehřívající námrazu, nebo kosí zpěv rozléhající se po zahradě zpomalil kroky bratrů a sester, a maličko je zdržel v příjemných teplých paprscích, které nám už chyběly. Každopádně modlitebna se v určený čas zaplnila a naše společné chvíle s Pánem, tolik potřebné v dnešním uspěchaném a nervózním světě, mohly začít.

Vedoucí sobotní školy Bohumil Mroček zahájil dopoledne čtením žalmu a následně zopakováním hlavních myšlenek minulého úkolu. Úvodními písněmi jsme se naladili na tu správnou sobotní atmosféru. Nedílnou součástí bohoslužby je také sdílení – naše zkušenosti s Pánem, které prožíváme během týdne, jsou pro nás ostatní povzbuzením a ujištěním, že nás Bůh neopouští ani v jediné minutě, a pomáhá i s naprosto banálními problémy.   Báječnou zprávou se dnes jistě stala zkušenost jedněch manželů, kteří se rozhodli doslova udolat láskou bývalého bratra, který opustil naše společenství a odklonil se výrazně od učení CASD. Je nádherné, jakými cestičkami jde náš Pán k našim srdcím. Vypadá to, že onen bratr nachází znovu vztah ke členům sboru a my se budeme modlit, aby se k nám jednou opět vrátil. 

Po sdílení jsme se pustili do probírání úkolu s Františkem Tomancem s nádherným názvem „Naděje jako kotva duše“. Studovali jsme list Židům 6. a 10. kapitolu. Apoštol Pavel se obával, že by jeho čtenáři mohli mít v důsledku těžkých
situací, kterým čelili, otupělé duchovní smysly, a tak by přestali růst v chápání a prožívání evangelia. Nehrozí nám všem, že se necháme odradit zkouškami a odejdeme od Krista? Varování je však zakončené láskyplným povzbuzením. Pavel vyjadřuje víru ve své čtenáře a vyzdvihuje Ježíše jako ztělesnění nezrušitelného Božího slibu záchrany. Shrnutí tohoto úkolu si můžete přečíst na našich stránkách.

Kázáním z Božího slova nám posloužil bratr ze sboru Vsetín Jaromír Juřínek. Jeho zamyšlení se opíralo o text Řím 8, 28.-39. Připomenulo nám ty nejdůležitější myšlenky, které by nás měly podpírat ve víře – náš Pán si povolává každého z nás, o každého má zájem, až do poslední chvíle našeho pozemského života nám otevírá náruč a očekává, že půjdeme za ním – pokud se ovšem zcela vědomě od Něho neodvrátíme. Není na světě nic, žádný hřích, který by nás mohl od Něho odloučit, pokud po společenství s Ním toužíme. Vždyť nás miluje tak, že kvůli nám obětoval svého syna. A to je obrovskou nadějí a posilou pro naše životy. Audio záznam kázání najdete na našich stránkách.

Po ukončení bohoslužby jsme se ještě domluvili na průběhu modlitebního týdne v rámci Národního týdne manželství, a poté jsme se ještě dlouho nemohli rozejít, protože bylo stále o čem povídat. A tak to mám být. Je dobře, že je nám spolu dobře 🙂 .