„Už ti něco přišlo?“ ptaly jsme se jedna druhé každé sobotní dopoledne. Po dvou letech se má uskutečnit dlouho očekávaná konference žen MSS, a instrukce pár dní  před jejím konáním stále nikde! Snad nebude zase odvolána, strachovaly jsme se. Ale zbytečně. „V pátek 22.dubna 2022 v hotelu Harmonie II. v Luhačovicích“ vábil nás mail ze Sdružení. Takže rychle zabalit pár slušivých hadříků, naše neodmyslitelné neseséry, které nás doprovází na každé setkání žen, a odjíždíme!

Luhačovice, malebné moravské lázně v údolí říčky Šťávnice s řadou léčivých minerálních pramenů, se staly pro tento víkend naším domovem.  Už po příchodu na recepci bylo jasné, že estrogen bude v hotelu zastoupen opravdu hojně J. Postupně přijíždějící sestry se radostně vítaly, štěbetaly a na první pohled bylo zřejmé, že se všechny na konferenci těší. Jak by ne – pod vedením Ivetky Halešové a díky jejímu realizačnímu týmu nás vždy čeká nesmírně zajímavý program, duchovní povzbuzení a pohlazení po duši, takže se cítíme téměř jako princezny.

Jubilejní 10. konference žen s názvem „Síla vděčnosti“ byla zahájena v kongresovém sále Ivetou Halešovou, vedoucí oddělení žen v ČS unii. Pozdravit nás přišel také bratr Daniel Dobeš, předseda MSS. Množství shromážděných sester ho nikterak nevylekalo a odvážně nám posloužil krátkým zamyšlením. 

Vzácným hostem naší konference byla Dagmar Dorn, předsedkyně Oddělení Služby žen při EUD, která za námi přiletěla ze Švýcarska. Její promluva se zabývala tématem konference – vděčností. Tes 5, 16.   Je v době válek, covidu a krize vůbec za co děkovat?

Sobotní ráno jsme zahájily chválami. Naše mladé a krásné „dvorní“ zpěvačky a hudebnice, které nás doprovází na každé konferenci, měly připravené nádherné písně, kterými jsme mohly v duchu motta našeho setkání děkovat našemu Stvořiteli a Pánu. 

Trochu netradiční sobotní školou nás provedla sestra Katarína Kernová. Zamýšlela se nad tím, čím je a čím chce být. Své povídání nad biblickými texty prokládala s humorem sobě vlastním mnoha moudrými citáty a vlastními prožitky.

Jeruzalém má svoji zeď nářků, my jsme si vytvořili zeď díků. Na stěně konferenčního sálu nám organizátorky připravily šňůry, na které jsme malými kolíčky připevňovaly barevné papírky s díky za konkrétní věci v našich životech.

Kázáním nám posloužila sestra Dagmar Dorn. Zamýšlela se nad textem Luk 17, 11.-19., který hovoří o 10 uzdravených malomocných.

Polední přestávku jsme vyplnily nejen dobrým obědem, ale i procházkou buď k nedaleké přehradě, nebo do města. Polední kávičku se zákuskem nám nabídla Ivetka Halešová a její pomocnice v dobovém secesním oblečení. A k veliké radosti všech jsme si mohly modely také vyzkoušet a vyfotit se v nich. Že „šaty dělají člověka“ je dávná pravda. Je fakt, že jsme se v kostýmech cítily mnohem „ženštěji“. Možná by to chtělo změnu šatníku.

Druhým odvážným mužem naší konference byl psycholog Jeroným Klimeš. V odpolední přednášce jsme se zamýšleli nad  vděkem, obdivem a manipulací. 

Po večeři jsme si opět zazpívali několik chval a potom už jsme se zaposlouchaly do životního příběhu Kataríny Kernové. Dozvěděly jsme se o tom, jak se text Jozue 14, 6.-15. promítá do toho, co prožila. Zavzpomínala na své mládí, na seznámení s partnerem,  manželství, a na to jak vychovávala svých 5 dětí. Ani jejímu životu se nevyhnuly problémy a krize, ale protože v jejím manželství jsou celkem tři – Katarína, Bohumil a Bůh, vše se jim podařilo překonat. A to je skvělý návod i na naše starosti. Jako dárek dostala každá z účastnic knížku od naší přednášející s názvem „Nádherný šok“. Myslím, že přečtena bude velmi rychle, protože Katka nás nadchla a okouzlila.

Sobota nám nepozorovaně skončila. Proto jsme si vytvořily kolečko okolo celého kongresového sálu a tak jak je naším zvykem jsme si sobotu zakončily. Ruku v ruce jsme si vyslechly modlitbu Dagmar Dorn a děkovaly Hospodinu za tento nádherný den.

Nedělní ráno, tak jako každý den, nás přivítalo drobnými dárečky na židlích v konferenčním sálu. Na každé konferenci jsme hýčkány, obdarovávány, chváleny a musím říct, že je to velmi příjemná změna oproti každodennímu životu. Dalo by se na to zvyknout J.

Ráno patřilo opět Dagmar Dorn. Jakou úlohu hrála žena v Bibli? Nacházíme je v různých úlohách – princezna, prorokyně, soudkyně. Nad textem Skutky 9,36.-43. jsme mluvily o Tabitě. Ženě, která věnovala svůj život péči o chudé a nemocné. Takové lidi má Bůh obzvláště rád. Neoceňuje, jak často chodíme do sboru, ale jaký vztah máme k těmto lidem. Dalo by se říct, že Tabita je zakladatelkou Adry.

Dagmar nás obeznámila s činností oddělení Služby žen. Informace o nejrůznějších akcích, které probíhají v jiných zemích, nám byly velkou inspirací a už přemýšlíme, jak některé z nich zakomponovat do života našich sborů.

Odpolední program patřil workshopům. Měly jsme na výběr povídání s Katarínou, také s panem Klimešem, mohly jsme jít na komentovanou procházku Luhačovicemi, vyzkoušet si rukodělné tvoření či povídat si o barevné typologii. Každá z nás si vybrala, co jí zajímalo nejvíce a prožily jsme opět požehnané chvíle.

Všechno jednou skončí. To platí také o konferenci žen. Po pravdě – bylo nám zde velmi dobře a jsme vděčné, že jsme se mohly po dvou letech opět sejít a užít si společenství sester, povzbudit se, potěšit a odpoutat se na chvíli od běžných starostí. Rozloučily jsme se se všemi, kdo pro nás skvělou akci připravili. Patří jim veliký dík.

Asi vás nepřekvapí, že málo kdo z nás se po obědě rozjel domů. Ač předpověď počasí mluvila o výstraze před bouřkou a krupobitím, většina z nás si po obědě zašla na kolonádu. A co se nestalo – nebe se vyjasnilo do azurova. Mottem konference byla „vděčnost“. A hned tu máme další důvod k díkům našemu Pánu. V krásném slunečném dni jsme procházely nádherná zákoutí Luhačovic, a u  kávičky a dortíku jsme nechávaly doznít dojmy ze skvělé akce. Děkujeme, Pane za nádherný víkend, za společenství sester, za kouzelné prostředí, za energii, kterou jsi dal organizátorkám. Těšíme se na další setkání.

Iva Chárová