Konec roku se blíží a nastal čas pro slavení Památky večeře Páně. Takže dnešní sobota měla slavnostní ráz. Těšili jsme se na nevšední bohoslužbu, při které si připomínáme Ježíšovu oběť za nás, kdy intenzivněji prostřednictvím společenství a symbolů (umývání nohou, chléb a kalich) můžeme přijmout a prožít jistotu Jeho odpuštění. 

Úkolem sobotní školy nás provedla Květa Tyšerová. „Hodina slávy: Kříž a vzkříšení“ byl její název. Ježíšovo ukřižování a vzkříšení jsou vrcholem Janova evangelia. První polovina knihy popisuje zhruba tři a půl roku Ježíšovy služby (J 1–10), zatímco kapitoly J 11–20 jen necelé dva týdny. Jan však představuje kříž jako Ježíšovo uvedení na trůn. Jeho intronizace je propojena s myšlenkou „hodiny“, o které se v knize opakovaně hovoří (J 7,30; 8,20; 12,27). Tento způsob intronizace je tak trochu ironický, protože ukřižování bylo nejostudnějším a nejpotupnějším způsobem smrti používaným ve starověkém Římě. Jan čtenáři předkládá zásadní kontrast: Ježíš umírá potupený a ponížený, ale zároveň se tak uskutečňuje jeho slavná intronizace jako Spasitele. V této lekci jsme se dostali k vrcholu Janova evangelia – k jeho zprávě o Kristově oběti na kříži, kterou chce představit jako Kristovo vítězství, vyvýšení a vrcholné oslavení.

Pravda, věčné Slovo a Světlo, to vše je v kontrastu s temnotou a omylem.

Pilátova slabost, hluboká nenávist vůdců národa a davová psychóza rozhodly o Ježíšově ukřižování. I dnes lidé obětují zásady, jen aby o nic nepřišli. Bolestné a tragické události na kříži ve skutečnosti vše naplňovaly a dokonávaly. „Kristus nepodlehl smrti, dokud nedokončil dílo, které přišel vykonat.

Pohřeb byl v pátek proveden narychlo a zůstal nedokončen. V neděli ráno našly ženy odvalený kámen a prázdný hrob. Když to Jan viděl, uvěřil, že Ježíš vstal z mrtvých. Svědectví o prázdném hrobě je velmi důležité.

Marie zůstala u hrobu a plakala. Jedno slovo „Marie!“ změnilo její svět. Poznala, že s ní mluví vzkříšený Ježíš. 

Kázáním z Božího slova nám posloužil kazatel Hynek Dona. Jeho zvukový záznam najdete na našem webu.

 „Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.„ Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.„ Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud On nepřijde. Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.„ (1K 11,23-28)

Po vzoru našeho Pána jsme si vzájemně umyli nohy, vyznali jsme své viny a vzájemně si  požehnali. Přijetím nekvašeného chleba a vína jako symbolu Ježíšova těla a krve jsme potvrdili, že chceme jít s naším Pánem, poděkovali za oběť, díky které byly smyty naše hříchy, a máme naději na život věčný ve stínu našeho Stvořitele. Za to patří našemu Pánu chvála a čest.