Jako předzvěst zítřejšího prvního letního dne jsme dnes prožili sobotu s tropickými teplotami a blankytným nebem. Pohled do prosluněné zahrady prosklenou stěnou naší krásné modlitebny je v takových dnech úchvatný. Každý okamžik tak můžeme obdivovat Boží stvořitelské dílo. Krásu, kterou stvořil pro nás, Jeho děti. Bezmeznou a bezpodmínečnou Boží lásku k nám jsme si dnes chtěli připomenout nejen tímto pohledem , ale především památkou večeře Páně.

Úkolem sobotní školy „Velké pověření“ nás provedla mladičká vedoucí SŠ Jindřiška Mročková, a šlo jí to velmi dobře. Zamýšleli jsme se nad tím, co je naším pověřením, jak máme svědčit o Kristu a především zda je naším úkolem přivádět lidi ke Kristu nebo do církve. Rozhořela se velmi plamenná diskuse. Bible nám nabízí mnoho veršů, které nám odpovídají, jen je potřeba brát je jako celek a nevytrhávat jednotlivé verše, které by nás mohly zavést k nepřesným závěrům.

Každé setkání s lidmi – ať už se známými, nebo s cizími – by mělo být prostoupeno láskou, která vychází z trvalého vztahu s Bohem. Nikdy nevíme, jak to, jak se chováme jako věřící lidé, může ovlivnit druhé.

Správné hlásání evangelia má svůj původ v tom, že jsme živým příkladem toho, co Bůh dělá v našem životě, jeho působení, růstu v něm a že následně o své zkušenosti mluvíme s druhými. Když se dělíme s ostatními o to, co jsme poznali, nikdy bychom neměli nikoho nutit, aby přijal Boha a jeho biblickou pravdu. Bůh nenutí nikoho, aby přijal jeho způsob záchrany. Bůh volá každého, aby se do této práce zapojil. Zároveň nám dává své dary a slibuje, že nám pomůže. Musíme se modlit, aby Duch svatý působil na jeho srdce.

Mnozí na vlastní kůži prožili bolest a zármutek z toho, že jejich dítě se navzdory duchovní výchově rozhodlo odejít od Boha. Bůh nám však připomíná, že na zbloudilé dítě nikdy nezapomíná. To, jak žijeme, naše činy, slova a modlitby za ty, kteří odešli od Boha, mohou radikálně změnit jejich životy a budoucnost.  

Když Boží láska a jeho živé, mocné Slovo naplní náš každodenní život, budeme cítit vnitřní potřebu Boha milovat a vyprávět o něm lidem okolo nás.

Kázáním z Božího slova nám posloužil bratr Hynek Dona.

Ježíš přicházel do chrámu a hovořil, četl z písma. Farizeům se Jeho vyznání, že je Mesiáš. Očekávali Ho, ale měli jiné představy. Ne vždy jsou lidé spokojeni s tím, co slyší. Protože to nekoresponduje s jejich představou. I když čteme Písmo od mala, studujeme, ne všemu vždy dobře rozumíme. Ne vždy odpovídá studium našim představám. Zvěstovat Krista neznamená, že Boží zákon jde bokem. Ježíš říká – kdo říká, že miluje Boha, ale nenávidí lidi okolo, je lhář. Kdo miluje Boha, ale zákonně Ho nezachovává, také lže. Bůh nám dává Ducha svatého, který nás postupně vede a ukazuje, co je nutno dodržovat.

Pavel píše Tesalonicenským, kteří roznášeli jeho slovo. Nejen mluvili, ale i dodržovali vše, co Bůh přikázal. Žili v Kristu.  Je důležité žít podle Krista, pokud Ho chceme hlásat.

Audio záznam kázání najdete na našem webu.

Svěcení Památky večeře Páně dodržujeme v naší církvi přesně tak, jak nám to Pán přikázal. Umýváme jeden druhému nohy, vyznáváme své hříchy a prosíme o odpuštění jeden za druhého. S díky přijímáme symbol Jeho těla i krve, která obmyla naše hříchy a přiblížila nás zpět k našemu Spasiteli. Díky Jeho oběti máme naději na život s Ním.

Nedokážeme slovy vyjádřit svou vděčnost za lásku Boží. Dej Pane, aby pro nás tato slavnost nebyla jen vzpomínáním, ale novým začátkem. Dej nám sílu začít znovu a lépe.