Když létu žloutnou vlasy, je patrné, že prázdniny jsou již v samotném závěru své letní vlády. Přesto to všechno ovšem i na svém chvostu ovlivňují počty účastníků na sborových shromážděních. Nezměněná, a zůstávající atmosféra naplněná bratrskou láskou a porozuměním byla patrna i při dnešním shromáždění.

Ne jinak tomu bylo i v sobotní škole, kterou nás provázel bratr Pavel Pimek. Téma: Moc Kristova vzkříšení. Stále jsou náměty sobotní školy čerpány z listu apoštola Pavla psaného do Korintu, tentokrát z 15. kap.

Rozvířila se hojná debata. Proč Korinťané měli problém s vírou ve vzkříšení Ježíše Krista a se vzkříšením obecně. A nejsou to pouze oni, ale tato nevíra se táhne mezi lidstvem až do dnešních dnů. I přes bohatou a plodnou diskuzi se účastníci sobotní školy vždy dokonale shodli přicházejíce z různých stran pohledů k jednotnému závěru. Pokud nebyl Ježíš vzkříšen a pokud není vzkříšení, je naše víra naprosto zcestná a snažení bláznivé. Závěr dnešní sobotní školy patřil bratru Františku Tomancovi v komentáři doprovázeného čtením veršů I.Kor.15, 23-26. Až bude tento boj dotažen do vítězného konce, smrt a její protagonisté poraženi, předá Pán Ježíš svou vládu do rukou svého Otce a dějiny se uzavřou.

Mnozí pokračovali v diskuzi i během krátké přestávky. Natolik bylo téma sobotní školy zajímavé a také požehnané.

První část dnešní bohoslužby byla pro náš sbor premiérou a také premiérou pro tu, jenž nám přijela posloužit úvahou z Božího slova. Ze vsetínského sboru k nám zavítala s poselstvím sestra, Katka Miklicová. Hned první otázkou bylo jasné, na jaké téma bude přednášející hovořit. A tato zněla: Co nám říká hebrejské slovo (שָׁלוֹם), šalom. Zprvu a k překvapení mnohých, otázka zvláště pak v našem sboru, překvapující. Ve sboru, kde se pravidelně před samotným oficiálním zahájením, pouští Hebrejské oslavné písně a Žalmy z nichž zaznívá mocné i laskavé šalom. Ve sboru, kde si mnozí bratři podávají pravici a zdraví se slovy Shalom Sabbath, nebo si v páteční podvečer posílají tohle přání přes sociální sítě. Ovšem vzápětí byli posluchači uvedeni do jiné roviny, než ve které se mylně domnívali, že se nachází.

Sestra Kateřina hned v počátku úvahy otvírá Bibli a čte ze čtyřech knih Starého Zákona. Iz. 26,12/ Soudců 6,23/ Nu. 6,24-25 a Ž. 29,11.

Zde setra čte o pokoji – šalom, kdy tento termín je spojován pokaždé v jiné souvislosti. Tohle slovo se pojí se souhrnem věcí a událostí. V době Pána Ježíše Krista, a ještě dlouho před tím, byla země místo pokoje, zmítána chaosem, nepřátelstvím, nepokoji a povstáními zapříčiněnými okupací imperiálním Římem. Řím také přináší něco zcela nového. To něco se vkrádá do celé izraelské společnosti. To něco se nazývá helénismus. Stává se příčinou změny pohledů a žebříčku hodnot neupínat pohled směrem vzhůru k samotnému Stvořiteli, ale soustředit pohledy do sebe a na své okolí.  V této době mají Židé úplně jinou představu o naplnění Božího pokoje. Ta je, zbavit se Říma vojensky, politicky, či přímým zásahem Hospodinovým.  

Ovšem i dnes si v sobě a ve svém okolí si neseme prvky útlaku Říma a s ním panujícího helénismu. Tím Římanem pro každého z nás může být honba za zábavou, vzděláním, kariérou apod. O co usiluji, když hledám pokoj? Pokud stavíme cokoli před samotného Boha, (i když samotná věc nemusí být špatná, nebo závadná), pokoj nenalezneme. Pokoj, který nám nabízí Pán je více komplexní a celistvý, než my vidíme, nebo si představujeme. On nám nabízí ten pravý ne lidský, ale Boží šalom. V Žalmu 85,2-9 a pak následně popisuje žalmista proměnu, kterou působí, či vytváří Bůh. Jako lidé máme období, kdy jsme, ale také, kdy nejsme s Pánem Bohem. V onom 85. Žalmu je návod, jak dosáhnout proměny, kterou působí Bůh a která přináší ten pravý Boží pokoj. My nemůžeme ve svém nepokoji nečinně zůstat stát. My musíme o tuto proměnu požádat samotného Hospodina. A tento pokoj, jak můžeme číst od 10. verše  a dále, se netýká jen nás samotných, nýbrž i okolí ve kterém se nacházíme.

V Lev. 26,6 se dočítáme, že pokoj je dar. (To vidíme i v dnešním nestabilním a chaotickém světě.) Ten pravý Boží pokoj, šalom, je závislý na našem setrvalém vztahu s Pánem Bohem. Modleme se a prosme o Boží pokoj pro nás i pro naše okolí. V Žalmu 4,9 se dovídáme, že pokud jsme v Něm, máme klid, který je nenahraditelný. Šalom, pokoj, mír, obnova. Je to plnost.

To potvrzuje samotný Pán Ježíš u Jana 14,27. Je rozdíl mezi pokojem, který dává tento svět a který dává Bůh. Boží pokoj je dostupný vždy a zůstává trvalý. A to i ve zdánlivé konejšivé pohodě, ale i v bouři ve které se nacházíme, nebo do které se můžeme dostat. Kde já hledám svůj pokoj. U Pána Ježíše, nebo u Římanů se svým helénistickým pojetím světa? Pán hovoří o tom, že nám dává svůj pokoj, ne takový, jaký dává tento svět. A tak se nebojte a nedejte se zastrašit.

Nechť je čtenář srozuměn s tím, že se jedná o velmi volný přepis této úvahy. V plném a neupraveném znění je možno vyslechnout si audio záznam dostupný na našich stránkách.

JEš