Dnes jsme si při zahájení bohoslužby připomněli ono známé: „Kde se sejdou dva či tři ve jméně Božím,…“ Z důvodů nejrůznějších akcí se nás sešlo dosti poskromnu. Ale aby nám to nebylo líto, Pán nám v průběhu sobotní školy poslal několik dalších účatsníků, takže nás nakonec zase tak málo nebylo.

Úkolem sobotní školy nás provedl Petr Chára, a téma Kristus v nebeské svatyni rozvedl skutečně zodpovědně.

Bůh poslal svého Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích. Ježíš zemřel na místo nás. Jeho božská přirozenost byla jakoby nečinná během Jeho pozemské služby, nikdy ji nepouži, aby pomohl své lidské přirozenosti. Kristus se jako Beránek Boží stal předobrazem všech beránků a všech obětních zvířat. Vzal na sebe hříchy celého světa. Jako každý člověk jen jednou umírá, a pak bude soud, tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých. Po druhé se zjeví ne kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají.

Ježíš je Bůh, a proto má pravomoc odpouštět hříchy. Jeho kněžství je trvalé, věčné. Od svého nanebevstoupení se neustále přimlouvá za svůj lid – stále se stejnou laskavostí a soucitem. Ježíš je tím, kdo dokáže naši záchranu obhájit před celým vesmírem a kdo trvale mluví a jedná v náš prospěch.

Po slovíčku Ivy Burešové nám posloužil kázáním Milan Kubičík. Zamýšlel se nad Zklamáním, v tomto případě zklamáním Boha a nás z Boha. Přepis najdete v archivu.