Podivná doba koronavirová je příčinou toho, že jsme se několik týdnů scházeli v sobotu pouze virtuálně na obrazovkách počítačů. Ale situace se mírně zlepšila a náš malý sboreček se vešel do počtu povolených osob v náboženských shromážděních, a tak jsme se mohli konečně sejít v naší modlitebně. Sice v rouškách a 2m od sebe, ale jsme tady 🙂 .

Bohoslužbu jsme nemohli provázet zpěvem písniček kvůli nařízení vlády. Proto jsme si pouštěli chvály z internetu. Byl to zvláštní pocit – teprve v takových situacích se uvědomíme, že jsme některé věci brali jako naprostou samozřejmost. I za možnost navštěvovat bohoslužbu, zpívat, společně chválit je nutno děkovat Pánu.

I po delší pauze jsme opět navázali na promítání seriálu z historie církve s názvem Line age. Dozvěděli jsme se o počátcích adventismu na evropském kontinentě. Úkolem sobotní školy s názvem Křesťan, věda a umění nás provedl Petr Chára. Je správné, když křesťan poznává svět v celé jeho rozmanitosti, přírodu, fyzikální zákonitosti, dějiny tohoto světa či umění, které lidstvo odpradávna doprovázejí? Ovlivňuje nás to?  Nad těmito otázkami jsme se zamýšleli.

Mládež se spolu s Ivou Chárovou začala připravovat na novoroční besídku. Do konce roku zbývá už jen pár dní a je potřeba se do toho „obout“. Očekávat můžete písničky i scénku, a možná i něco navíc 🙂 .

Kázáním nám měla posloužit sestra Obadalová, ale nakonec jsme přivítali Jirku Pavlána. Jako našeho bývalého pastora ho vidíme vždy rádi. Záznam kázání najdete pod odkazem Kázání.

Modlíme se, aby možnost prezenčních bohoslužeb už byla zachována a my jsme se mohli příští sobotu opět potkat. Společenství je pro naši víru velmi důležité. Díky našemu Pánu za to.