Památka večeře Páně je pro nás vždy sváteční chvílí. Vzhledem k okolnostem okolo koronaviru si více než jindy uvědomujeme, jakým požehnáním je možnost zúčastnit se tohoto obřadu. Stačí málo, třeba nouzový stav, a je nám odepřen.

Dnešní sobotu máme možnost Památku prožít, a moc se na ni těšíme. Protože stále platí zákaz zpěvu, museli jsme opět sledovat chvály pouze z internetu. České i cizojazyčné – ze všech je cítit úcta a láska interpretů k našemu Pánu, Stvořiteli a Spasiteli v jedné osobě. Nový díl seriálu Line age nám přiblížil počátky adventismu v Anglii. Stejně jako zde, ani v jiných zemích Evropy neproběhla žádná úspěšná masová evangelizace. Přesto nás Bůh vybízí, abychom vytrvali ve své práci pro Krista, i když nevidíme žádný úspěch.

Sobotní škola měla dnes název „Práce jako nástroj růstu“. Naším učitelem byl Petr Kimler. Práce byla od počátku Božím plánem pro nás. V ideálním světě, před pádem do hříchu, dal Bůh Adamovi a Evě za úkol obdělávat a střežit zahradu Eden. Měli se věnovat tvůrčí práci a láskyplné službě. Práce je Boží dar a my jsme se zamýšleli o její roli v křesťanské výchově a osobním růstu.

Mládež s Ivou Chárovou pokračovala v přípravě novoroční besídky. Čas zbyl i na další příběh z Bible a zamyšlení nad jeho poselstvím pro nás.

Dnes nám kázáním posloužil Hynek Dona. Zároveň nám vysloužil Památku večeře Páně. Obřad umývání nohou nám pokaždé připomene, že jsme na tomto světě hlavně proto, abychom druhé ctili a sloužili jim.  Sice jsme museli tradiční kalich s vinným moštem jako symbol  Kristovy krve vyměnit za kalíšky, ale nekvašený chléb zůstal. Nikdy nemůžeme přestat děkovat Pánu za Jeho oběť z lásky, díky které máme naději na budoucí život na nové zemi. Děkuji Pánu i za dnešní možnost si tuto skutečnost připomenout.