První bohoslužba v novém roce se již tradičně konala v největším z Valašských sborů – ve Vsetíně. Modlitebna v barvách bílé a pastelově zelené se zaplnila téměř do posledního místečka a nálada byla více než přátelská. Přece jen – příležitostí, kdy se můžeme všichni setkat, moc není.

Novoroční bohoslužbu uvedl a ke ztišení nás přivedl bratr Martin Mikláš. Poté jsme společně s bratrem Jiřím Klodou probrali první část nového úkolu tohoto čtvrtletí s názvem „Nad málem jsi byl věrný…“ Řešili jsme nádherné zaslíbení „Jsme Božími dětmi“.

Více >

    Poslední den roku roku dvaadvacet připadá  na sobotu, což je napříč celou biblí den zasvěcený tělesnému, duševnímu i duchovnímu odpočinku. Coby sborová rodina se scházíme ke klasické dopolední bohoslužbě a poté větší polovina účastníků pádí na valašské kotáry, do čím dál modernější chalupy rodiny Mročkových.

Více >

Poslední den roku, poslední bohoslužba roku… Uvědomujeme si rychlost, s jakou ten loňský utekl. Kolik nových prožitků – radostných i bolestných. Na mysl se derou nejrůznější vzpomínky. To co dnes ale cítíme nejvíc, je vděčnost, že jsme se mohli ve zdraví sejít, že nás spojuje touha společně prožít Silvestr.

Více >

V sobotu 24.prosince 2022 společná bohoslužba v naší modlitebně neproběhne.

Sejdeme se 31.12.2022

Nad naším Valašskem se rozprostřela nádherná bílá zima. Příval sněhu je pro mnohé radostí. Řada z nás se však obávala cesty po ne vždy dobře prohrnutých silnicích, a tak i když jsme dnes mohli ve sboru přivítat vzácnou návštěvu – hospodáře Moravskoslezského sdružení Jaroslava Stejskala, naši bratři a sestry ze vzdálenějších koutů se z těchto důvodů nezúčastnili.

Více >

Jedna lidová pranostika říká: „Když zimní chlad, tu každý mlád“. Zima se dnes začala konečně odívat do sněhového hávu, a také v modlitebně je mírně chladněji – díky úsporným opatřením. Ale tím se vlastně otužujeme, upevňujeme zdraví, a tudíž i mládí. Takže pranostiku vlastně plně naplňujeme.

Více >

    Poslední listopadovou sobotu se po bohoslužbě zaplnily řady naší modlitebny znovu. Jakkoli si podobné setkání dopředu nikdo nepřál. Loučení s Petrem Kimlerem sem zcela přirozeně přilákalo celou řadu lidí, kteří by tu jinak nepáchli ani náhodou. Dopolední i odpolední promluvy čerpaly z úplně stejného zdroje. Připomínaly Ježíšův soucit i nečekané zmrtvýchvstání. Škoda, že k tomu, aby nastalo spontánní lidské srocení, musí někdo zemřít. Asi v tom bude něco hlubšího. Ostatně, nebýt Kristovy smrti, nebylo by ani našeho společného shromažďování.

FT

Více >

Dnešním dnem končí modlitební týden. Skončily také naše naděje na zázrak. Nejčastěji vyslovovaná modlitba za uzdravení našeho bratra Petra Kimlera nebyla vyslyšena. Naše cesty nejsou Jeho cesty. O to více nás oslovil úkol sobotní školy s názvem „Kristovo vítězství nad smrtí“, který byl pro nás velkým povzbuzením. „Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání.“ (1K 15,20.21)

Více >

Příchod podzimu je v naší církvi už nerozlučně spjat s modlitebním týdnem. Jsme vděční za to, že patříme ke sborům, které se schází po rodinách. Žádná online videokonference ani setkání v modlitebně nenahradí úžasnou domácí atmosféru, která při těchto setkáních panuje.

Více >

První podzimní dny jsou vždy ve znamení modlitebního týdne naší církve. Dnešní doba je velmi podivná a pro mnohé stresující – prošli jsme covidem, nedaleko našich hranic se rozpoutala válka, jsme zkoušeni z praktického křesťanství v podobě pomoci uprchlíkům z Ukrajiny, zemřela řada našich milých bratrů a sester, nastala energetická krize, ceny jdou nahoru, a k tomu osobní problémy každého z nás. Pokud by na všechny tyto starosti měl být člověk sám, asi by se nám těžko snášely. Naštěstí je tu Někdo, kdo je nám nablízku v každé životní situaci, nabízí nám nejen svou pomoc, ale především pokoj do rozjitřených srdcí. A k Němu se chceme tento týden obracet, prosit a děkovat.

Více >

Avizovaná turistická vycházka k uctění památky největšího tuláka všech dob, Tonka Tomance, se podle plánu uskutečnila o třetí říjnové neděli. Nádherně probarvená Boží katedrála přivítala v okolí slovenského Vršatce osmnáct natěšených účastníků tří věkových generací. Někteří se podél vápencových bradel posunovali pomocí motorových přibližovadel, většina však prostřednictvím vlastních dolních končetin. Malá Alžběta cestu absolvovala ve speciálním terénním dětském kočárku. A to přesto, že trasa vytrvale mířila do kopce a turistický chodník zpestřovaly vyčnívající kameny či náramně klouzavé jemné blátíčko. Dvojspřeží v podobě Bětčina tatínka Jardy a  armádou vytrénovaného kamaráda Pavla díky tomu na tento vandr jen tak lehko nezapomene. Zcela určitě na něj bude vzpomínat i bodrý, přívětivě zavalitý Tomášek z Damašku, pro něhož se pěší chůze zatím nestala tou nejoblíbenější kratochvílí. Budiž mu ke cti připočteno, že nakonec hrdinně doputoval až do samotného cíle.

Více >

Když se v našem sboru objeví na jaře po zimní absenci bratr Lipus, říkáme z legrace, že tažní ptáci již přiletěli a je tu jaro. Zmíněný bratr se objevil i tuto sobotu, takže zřejmě ještě neodletěli :-). Nicméně kazatelnu dnes zdobily astry a poslední rudá růže letošního roku ze sborové zahrady, takže podzim je tu.

Více >