admin

Dnes jsme se poprvé v roce 2018 sešli v naší milé modlitebně na Hřbitovní ulici. A protože vstup do nového roku je obvykle spojen s bilancováním, začali jsme stejně – spolu s bratrem Jendou Petrovičem jsme si připomněli nejdůležitější myšlenky sobotní školy minulého čtvrtletí, které jsme načerpali při studiu Listu Římanům. Potom jsme se seznámili s úkoly novými .

Sobotní školou nás provedl Petr Kimler. Úkol měl název „Nebezpečí materialismu“ a zabýval se sledováním pouze hmotného zájmu a vlastního propěchu, k čemuž nás svádí svět. Honba za penězi je tím, co Boží nepřítel používá, aby si nepoznán zajistil naši věrnost. Materiální zájmy se projevují tehdy, když se touha po bohatství a vlastnictví stane důležitější a cennější než duchovní skutečnosti. Majetek může mít hodnotu, ale neměli bychom se stát jeho otroky. Touha vlastnit věci může naši mysl odvést od toho, na čem opravdu záleží. Namísto toho se zaměříme na to, co je jen dočasné, nestálé a určitě nestojí za ztrátu věčného života.

Lákavost touhy po majetku by nebyla tak účinná, kdyby nebylo reklamy. Díky ní se může majetek stát jakýmsi falešným náboženstvím, které nenabízí žádné poznání a žádnou duchovní pravdu, ale v daném okamžiku je tak atraktivní a lákavé, že mu hodně lidí neodolá. Láska k majetku a penězům může v člověku podpořit přemrštěné sebevědomí, povýšený postoj, pýchu a marnivost. Problém sobeckého zaměření se na sebe není ničím novým. Sám Lucifer podvedl sám sebe tím, že si myslel, že je schopnější, než ve skutečnosti byl. Bůh říká: „Já jsem vinný keř, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce. Neboť beze mne nemůžete činit nic.“ Naše spojení s Bohem je přímé  bezpečné. Pokud mu dovolíme, aby vstoupil do našich myšlenek a našich záměrů, potom naše srdce i mysl splynou s jeho vůlí, že poslušnost pro nás bude naprostou samozřejmostí.

Mládežníci v sobotní školce „dopilovávali“ vystoupení, kterým chtěli potěšit dospěláky v odpolední části bohoslužby.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové vyprávělo příběh veliké lásky – vrabec se rozhodl obětovat svůj vlastní život, aby zachránil před psem své dítě – malé ptáčátko vypadlé z hnízda. Pokud dokáže tak malý tvor projevit takovou lásku, jak moc musí Ježíš Kristus milovat nás, když za nás – nehodné, nevěrné, slabé – obětoval svůj život, aby nás zachránil před smrtí. Jeho láska je silnější než smrt.

Kázáním nám posloužil Pavel Kostečka a své vlastně již druhé novoroční kázání věnoval očekáváním v novém roce. Přepis najdete v archivu kázání.

Po krátké přestávce pokračovala bohoslužba odpoledním programem, který byl v režii mládežníků a dětí. Pro naše sestry a bratry si připravili pásmo písní, scénku o stavbě Babylonské věže a potěšili nás i hrou na hudební nástroje.

Že se program mládeže líbil bylo patrno z potlesku, kterým bratři a sestry naše mladé odměnili, a podle jejich usměvavých tváří. 😀 

Po vystoupení nastal okamžik, kdy jsme si vybrali své veršíky – pro sbor, pro mládež a každý pro sebe. Potěšeni a povzbuzeni jsme se potom přesunuli do sborové místnosti a zbytek odpoledne strávili u dobrého jídla a v družném hovoru.

Po odkazem ZPRAVODAJ najdete všechna čísla našeho sborového bulletinu včetně nejnovějšího čísla 01/2018 .

První sobotní bohoslužbu letošního roku jsme prožili spolu se sborem Kateřinice ve Vsetíně, abychom se jako jedna velká rodina radovali ze všech požehnaných dnů, které nám Pán dal v roce uplynulém a těšili se na dny nové.

Program dnešní soboty jsme zahájili společným zpěvem chval a poté jsme se spolu s bratrem Klodou zamysleli nad úkoly sobotní školy, které nás v tomto čtvrtletí čekají.

Vsetínský sbor nás přesvědčil, že má mnoho úžasných zpěváků. Písně v jejich podání jsou pro posluchače skutečným zážitkem. Spolu s námi se  z jejich vystoupení radovali jistě i náš dobrý Bůh.

Kazatel sborů Vsetín, Kateřinice a Valašské Meziříčí Pavel Kostečka nám posloužil letošním prvním kázáním. Jeho přepis najdete v archivu.

Po krátké přestávce byl další program věnován vystoupení dětí sborů Valašské Meziříčí a Vsetín. V našich dětech nám Bůh opravdu požehnal. Každý z mladých účinkujících nám předvedl, co se v minulém roce naučil a bylo opravdu na co se dívat. Slyšeli jsme řadu krásných písniček a hudebních vystoupení.

Krásnou tečkou za dnešní bohoslužbou bylo rozdávání veršíků pro sbor Vsetín a následně společný oběd. Z množství dobrot až přecházel zrak. Všem nám opravdu moc chutnalo. Sestrám ze vsetínského sboru moc děkujeme za jejich starost o nás.

Vystoupení Ondrášek Kimler

Vystoupení Adélka Vráblová a Jindřiška Mročková

Vystoupení Adélka Vráblová a Zdeňka Pimková

V sobotu 6.1.2018 se sejdeme ve sboru Vsetín, kde proběhne novoroční besídka našich místních sourozenců za přispění i našich mládežníků.

V sobotu 13.1.2018 proběhne bohoslužba tradičně v našem sboru, vybereme si veršíky a shlédneme malé vystoupení naší mládeže.

V sobotu 20.1.2018 přivítáme v našem sboru mládež ze Zlína, která se nám představí novoročním programem.

K naší modlitebně dnes mířily postavy obtěžkané nejroztodivnějšími hudebními nástroji. Zdá se, že se něco chystá. Je to tak. Naše mládež se nenápadně připravuje na malé vystoupení, kterým chce zpříjemnit bratrům a sestrám vstup do nového roku.

Sobotní školou nás dnes vedl ostřílený učitel Petr Chára. Téma navazovalo na to minulé – „Vyvoleni z milosti“.

Bůh ve své lásce touží, aby byly všechny jeho děti zachráněny. Žádná skupina není hromadně vyloučena z možnosti spasení. Milost nemůže dostat nikdo na základě své národnosti, původu nebo svých skutků, ale jen na základě víry, že za něj Ježíš zemřel. Všichni, kteří spoléhají na sebe – ať už na své dobré skutky, zdravou výživu, přísné zachovávání soboty nebo to, co už přestali dělat – se dostávají do pasti zákonictví, i když to vše dělají s tím nejlepším úmyslem.

Prvními křesťany byli právě Židé. Byla to například velká skupina lidí, kteří uvěřili o Letnicích. Apoštol PAvel potřeboval zvláštní vidění od Boha, aby dokázal připustit, že i pohané mají stejnou monost přijmout Boží milost. Bůh však nezavrhl svůj lid. Zůstal kořen a kmen a na tento strom byli naroubováni pohané, kteří uvěřili. To, co se stalo Židům, kteří nepřijali Krista, hrozí i všem ostatním lidem. Spasení je dar, ale my ho můžeme odmítnout – a dokonce o něho přijít i poté, co jsme ho už přijali.

Pojem „plný počet pohanů“ pznačuje dobu, kdy celý svět uslyší poselství evangelia. V té době bude Ježíš za dveřmi a mnozí Židé přijmou Krista. Na světě je mnoho Židů, kterým má být přineseno světlo přítomné pravdy. Není pochyb o tom, že kdyby se křesťanská církev zachovala vůči Židům v dějinách jinak, mnohem více z nich by Krista přijalo jako Mesiáše. Velké odpadnutí v prvních staletích po Kristu a silné pohanské vlivy působiící na křesťanství určitě cestu Židům k Mesiáši neusnadnilo.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové byl pravdivý příběh o jednom oslovi v pracovním táboře jedné nesvobodné země, který spolu s adventistou nosil každý pátek tolik vody vězňům, aby měli až do neděle dostatek a aby mohl mít adventista volnou sobotu. Na svůj zeřim si tak zvykl, že i když s ním po letech měl pracovat jiný muž, osel stále „zachovával“ sobotu. Kéž bychom i my svým sobotním chováním svědčili o naší víře.

Slovíčko bylo korunováno pěveckým vystoupením mládeže, které se nám velmi líbilo.

Kázáním z Božího slova nám dnes posloužil Milan Kubičík a přepis jeho kázání najdete v archivu.

Pomalu a nenápadně se nám blíží konec dalšího roku. Opět si uvědomujeme, jak moc ten čas letí. A hlavně – jak moc je nám žehnáno naším Pánem a Stvořitelem. Nejen za to jsme mu přišli dnešní sobotu děkovat.

Sobotní školou nás provedl Pavel Kostečka. Otevřeli jsme opět List Římanům, tentokrát kapitolu 9. a zamýšleli se nad tématem s krásným názvem „Děti zaslíbení“. Apoštol Pavel se snaží poukázat na Boží právo určit, kdo bude patřit mezi ty, kteří budou „povoláni“. Bůh chtěl mít na zemi své „misionáře“, posly, kteří přinesou světlo evangelia do temnoty pohanství. Vyvolil proto izraelský národ a dal se mu poznat. Izraelci se měli stát příkladem, který by k Bohu přitahoval i ostatní národy. Měli okolnímu světu představovat Boží charakter. Názorná naučení obětní služby měla i ostatním národům poukazovat na Mesiáše, který je touží zachránit. Poselství o Bohu mělo překročit hranice Izraele a postupně naplnit tento svět. Bůh nabízí svou milost každému a chce, aby všichni lidé došli spásy. Pokud se zaslíbení věčného života v našem případě nestane realitou, bude to proto, že jsme se tak rozhodli my, ne Bůh. Ježíš zemřel za každého člověka. Pavel těžko snášel, že mnozí z jeho krajanů odmítli pozvání evangelia. Je zde však „zbytek“, který tvoří ti, jimž na tomto pozvání velmi záleží a přijali ho. Boží zaslíbení neselhala, selhal člověk. Pohané se setkali  s poselstvím evangelia a když pochopili jeho obrovskou hodnotu, s nadšením ho přijali. Bůh je prohlásil za spravedlivé, protože přijali Ježíše Krista jako zástupce za svůj hříšný život. Byl to čin víry. Problém Izraelců spočíval v tom, že někteří z nich odmítli přijmout Ježíše z Nazareta jako Bohem pozvaného Mesiáše. Nesplňoval totiž jejich představy a očekávání. Když přišel, otočili se k Němu zády.

V sobotní škole mládeže byl také probírán List Římanům s Ivou Burešovou. Ta měla pro nás také připraveno slovíčko před kázáním. Tentokrát nás upozornila na fenomén dnešní doby – mobilní telefon. Naše republika je na 12.místě na světě v počtu hodin strávených denně u mobilního telefonu, tabletu či počítače. Naši občané věnují denně této činnosti 7 hodin. Jak by vypadaly naše životy, kdybychom oněch 7 hodin denně prožili nad Písmem?

Sestra Jana Jančová nám zarecitovala krásnou báseň chválící našeho mocného Boha.

Kázáním nám dnes posloužil bratr Strouhal a zamýšlel se nad Večeří Páně, kterou nám následně vysluhoval. Přepis kázání opět najdete v archivu.

Podrobný popis ekumenického šlapání najdete na ZDE .

[Zobrazit jako prezentaci]

1 2 ... 4 ►

Prosinec naše silničáře opět zaskočil sněhovou nadílkou, ale my jsme se zaskočit nedali. V teplíčku naší zateplené modlitebny jsme se spolu s bratry a sestrami z Kateřinic sešli ke společenství s naším Pánem. Milou návštěvou nám dnes byl Luděk Svrček, všem místním dobře známá osobnost.

Sobotní školou nás provedl Petr Kimler, vedoucí sobotní školy. Tématem byla Svoboda v Kristu. Probírali jsme osmou kapitolu Listu Římanům, ve které Pavel mluví o svobodě a vítězství díky Ježíši Kristu.

Ten, kdo v životě odmítne Krista, nebude mít v žádném svém konání úspěch. Zůstane otrokem hříchu a nebude schopen kráčet lepší cestou. Pokud člověk Krista přijme, bezvýhradně mu důvěřuje a rozhodl se, že bude následovat Ježíšův způsob života. Jeho postavení se před Bohem změní. Ten, kdo měl být odsouzen za přestoupení zákona, je nyní díky spravedlnosti Ježíše Krista v Božích očích tak dokonalý, jako kdyby nikdy nezhřešil.

Zákon je dobrý, ale není schopen nás uchránit před odsouzením a smrtí, kterou přináší hřích. Na to potřebujeme Ježíše Krista. Díky tomu, že Bůh poslal Ježíše, můžeme i my naplnit požadavky zákona. Lidé, kteří se nechají ovládat svými přirozenými touhami, v konečném důsledku žijí v nepřátelství vůči Bohu. Bez Krista není možné zachovávat Boží zákon. Jejich každodenní chování je důkazem, že ačkoliv měli přístup k Božímu poselství, dopouštějí se hříchů. Naléhavě potřebují Mesiáše. Lidé se mohou rozhodnout, zda se nechají vést Božím Duchem nebo svými vlastními hříšnými sklony. Jedna cesta vede k věčnému životu, druhá k věčné smrti. Třetí možnost neexistuje.

„Duch otroctví je výsledkem našeho úsilí žít v souladu s náboženskými předpisy a plnit požadavky zákona vlastní silou. Jedinou nadějí na úspěch máme v případě, že uzavřeme stejnou smlouvu jako Abraham – smlouvu milosti skrze víru v Ježíše Krista.“

Sobotní školku mládeže vedl Pavel Pimek a mladí probírali také List Římanům.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové se zamýšlelo nad tím, co přinášíme do zaměstnání, rodiny, školy, sboru – zda vůbec něco, a co si chceme odnést. Nepřinášíme „džbány vody“ místo „džbánů vína“ v naději, že v celkovém množství vína se ta naše voda nepozná?

Kázáním nám posloužil Luděk Svrček a zamýšlelo se nad 1Král 19.kapitolou. Přepis kázání najdete opět v archivu.

Dnešní sobotní bohoslužba měla i odpolední část. Využili jsme vzácné a nám tak milé návštěvy bratra Svrčka a po chutném občerstvení, které nám připravily naše sestry, jsme se zaposlouchali do jeho přednášky o historii protestantismu. Bratr nás ohromil svými znalostmi a zasvěceným výkladem. Není divu, že se nám ani po ukončení přednášky nechtělo domů a v hloučcích jsme dále diskutovali a sdíleli se.

V sobotu 25.11.2017 jsme se sešli v modlitebně CASD ve Zlíně – Malenovicích na Okrskovém shromáždění u příležitosti 20tého výročí otevření nové modlitebny. Ač jde o budovu vskutku velikou, řada z nás při pohledu do zaplněného sálu a ochozů vyslovila domněnku, zda neměla být ještě větší. Slavnostního shromáždění se zúčastnily sbory ze Zlína, Holešova, Valašského Meziříčí, Vsetína, Valašských Klobouk, Uherské Hradiště.

Program shromáždění byl opravdu bohatý. Mottem bylo – Co pro mne znamená můj sbor. Na podiu se vystřídali zpěváci a hudebníci téměř ze všech sborů, a to jak dospělí, tak mládež a děti. Úžasným zážitkem bylo vystoupení mandolínového souboru. Jako nitka se táhlo celým programem odkrývání promítaného puzzle – za každou odpověď na motto setkání byla odtajněna jedna kostka a nám se pomalu odkrýval pohled na fotografii sborového společenství Zlín. Za kazatelnou se vystřídalo několik kazatelů, kteří působili a působí ve Zlíně, podíleli se na stavbě modlitebny a dnes na tuto dobu vzpomínali. Vzpomínky byly úsměvné i napínavé.

Samozřejmou součástí bohoslužby byla sobotní škola, kterou jsme ale prožili netradičně. Rozděleni do skupinek jsme se snažili odpovědět na otázky, které pro nás připravili organizátoři akce a které se týkaly zákona. Kázáním nám posloužil bratr J.Nowak a zamýšlel se na následování Krista v souladu s textem Jan 1,20.-39.

Po poledním občerstvení jsme opět písněmi chválili našeho Pána a poslouchali vzpomínky kazatelů. Shlédli jsme také prezentaci fotek dokumentujících stavbu Domu pro seniory EFATA a modlitebny. I když program trval do 16hod, díky báječné organizaci a úžasným příspěvkům nám den utekl jako voda a zanechal v nás krásný pocit sounáležitosti a Boží lásky k nám.

Po pošmourném týdnu nám Pán požehnal a svůj den odpočinku rozzářil slunečními paprsky, které nás lákaly k odpolední procházce barevnou podzimní krajinou.

Sobotní školou nás provedl Petr Chára. Probírali jsme nádherné téma Abrahamova víra, ve kterém jsme našli řadu inspirujících myšlenek. S dětmi probírala myšlenky apoštola Pavla Iva Burešová.

Abraham byl považován za vzor svatosti a spravedlnosti. Přestože měl k Bohu tak blízko, jeho skutky a poslušnost nebyly dostatečné k získání života věčného. Pokud mohl být Abraham zachráněn jen Boží milostí, pak totéž platí pro nás všechny.To je „ospravedlnění z víry“ Starého zákona. Všechny obřady a rituály ve svatyních měly jediný cíl – názorně ukázat, že hříšník nikdy nemůže být spasen na základě svých skutků, ale výlučně díky smrti zákonné oběti.

„Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.“ „Vždyť i David prohlašuje za blahoslaveného člověka, jemuž Bůh připočítává spravedlnost bez skutků“. Abraham i David byli považováni za spravedlivé proto, že uvěřili Hospodinu. David porušil tolik přikázání, že mohl být několikanásobně odsozen. Odpuštění, kterého se mu dostalo, je projevem Boží milosti. Snaha zasloužit si Boží zaslíbení poslušností zákona zcela znehodnocuje úlohu víry. Všichni jsme porušilizákon.  Máme jedinou šanci – potřebujem Krista, jehož spravedlnost nám může být připočtena na základě víry v něj.

Pavel vysvětluje, že spasení z víry není nabízeno jen Židům, ale také pohanům. Kristus zemřel za všechny, bez ohledu na jejich původ nebo národnost.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové mluvilo o největším suchozemském savci – slonovi. Kromě toho, že je to nesmírně inteligentní tvor, je v mnoha věcech podobný člověku – dobrých i špatných. Slon v zajetí se nikdy nepokusí utrhnout ze slabého řetězu, kterým je přivázán, protože jako malé slůně dospěl k názoru, že na to nemá sílu, a jako dospělý už to ani nezkouší. I my mnohdy nemáme odvahu zkusit něco, co jsme dříve nedovedli a řadu rozhodnutí vzdáváme.

Kázáním nám posloužil Bohumil Mroček, přepis najdete v archivu. A protože započal modlitební týden, přečetli jsme si na závěr bohoslužby první z přednášek.

Dnešní sobota je v našich sborech sobotou stvoření. Hned v úvodu sobotní školy jsme proto shlédli video na stránkách CASD věnované tomuto dni. Přečetli jsme si dnešní slovo z Jitřenky, protože je pro náš sbor velmi aktuální, a pochválili jsme děti za vyrobení plakátu, kterým nám připomněly 500 výročí dne, kdy Martin Luther přibil na dveře kostela ve Wittenbergu svých 95 tezí. Potom už jsme se rozdělili do skupinek a studovali úkol s názvem Ospravedlnění z víry – dopělí pod vedením Aničky Petrovičové a mládež s Ivou Burešovou.

Úkol se zabýval tématem ospravedlnění. Ten, kdo porušil zákon, přichází před soudce a zaslouží trest. Na základě důkazů by měl být odsouzen. Pokud se ale objeví někdo, kdo přestupek vezme za odsouzeného na sebe, pak se viník stává ospravedlněným. Před soudcem stojí jako nevinný člověk. Vinu na sebe však může vzít pouze ten, kdo se sám žádného přestupku nedopustil. Tak je to i s naším hříchem, naší vinou. Každý z nás zhřešil, každý si zaslouží trest. Ale naše hříchy vzal na sebe Ježíš Kristus, on – jako jediný spravedlivý. Tím nás před Bohem očistil, naše vina je nám odpuštěna díky zástupné oběti Ježíše.

Je pro nás důležité řídit se zákonem Božím. Ten nám ukazuje naše selhání a provinění vůči Bohu. Sám zákon nás však viny nezbaví. Může na ni jen poukázat a vyzvat nás, abychom hledali řešení. Ukazuje nám Boží charakter a poukazuje na to, kde ho ve svém životě nedostatečně odrážíme.

Ježíš je jediný, kdo na této zemi žil dokonalým a skutečně spravedlivým životem. Nabízí ho jako dar kaaždému, kdo mu uvěří a vloží v něj svou naprostou důvěru. tento dar nenabízí proto, že bychom si ho zasloužili, ale proto, že ho nutně potřebujeme. Apoštol Pavel mluví o víře v Ježíše Krista. Tím nemyslel pouze uznání, že Ježíš žil a zemřel. Víra znamená přijmout Jej jako svého Spasitele, zástupce a Pána. Tato důvěra nás motivuje a vede k tomu, abychom v srdci zatoužili žít podle Boží vůle – vyjádřené v jeho přikázáních.

Milost spasení, kterou nám Bůh dává, není nic jiného než nezasloužená přízeň. Nemůžeme si ji ničím vydobýt. Můžeme ji mít jen díky tomu, že se Kristus dobrovolně rozhodl obětovat za nás svůj život.

Díky kříži Golgoty může Bůh prohlásit hříšníky za spravedlivé, a přesto může v očích celéo vesmíru zůstat spravedlivým i On. Kříž ukázal, jak moc Bůh tento svět miloval a miluje.

Také slovíčko před kázáním bylo věnováno stvoření. Iva Burešová promítla video doplněné hudbou J.Haydna z oratoria „Stvoření“, ve kterém jsme si připomenuli, jaké úžasné divy dokázal náš Pán ve stvořitelském týdnu.

Kázáním nám posloužil kazatel Pavel Kostečka a navazovalo na jeho předchozí kázání z knihy Daniele. Zamýšleli jsme se v něm nad otázkou pokání. Přepis najdete v archivu.

Petr Hoff – Podzim

Zase nás podzim navštěvuje

a v dálce po obloze pluje

houf tažných ptáků – odlétá.

za sluncem letí do světa.

A nám, když chceme, láska pravá

svá křídla také darem dává

a srdce letí, domů se vrací,

Bůh naše je slunce, my tažní jsme ptáci.

Sobotní bohoslužbu jsme po obvyklé písni a modlitbě zahájili promítnutím prvního videa ze seriálu křesťanského portálu HopeTV.sk – Lineage, který popisuje vznik protestantismu. Poté jsme se již rozešli do tříd sobotní školy – dospěláci, mládež a děti.

Učitelem byl dnes Bohumil Mroček a probral s námi úkol s názvem Daleko od Boží slávy.  Apoštol Pavel nás usvědčuje, že všichni lidé jsou pod mocí hříchu. Nezáleží na tom, jak se vidíme my nebo jak nás vidí lidé okolo. Důležité je, jak nás vidí Bůh. Pavel nám přináší dobrou zprávu o Kristu jako o Mesiáši. Kristus již přišel a kdo v něho věří, může být zachráněn. Věčnou záchranu nám totiž nezajistí naše dobré skutky ani poslušnost zákona, ale výlučně Ježíš a jeho dokonalá spravedlnost. Spravedlivý je tedy ten, kdo je ospravedlněn Boží milostí a toto ospravedlnění přijme vírou.

Někteří lidé jsou přesvědčeni, že jsou v podstatě dobří. Srovnávají se s druhými a zdá se jim, že jsou na tom lépe. Vždy najdeme někoho, kdo je horší než my. To z nás však nedělá dobré lidi. Když se začneme porovnávat se svatým a spravedlivým Bohem, uvidíme vlastní bídu a sami sobě se zošklivíme. Hříšný člověk nemůže odrážet Boží obraz a jeho slávu. První krok, který musíme udělat, je uznat vlastní hříšnost a bezmocnost. K tomu nás vede Duch svatý. Výsledkem jeho působení je hluboká lítost.

Co mají společného židé a pohané ? Všichni jsme hříšní a všichni máme jedinou naději v Kristově milosti.

Často se stává, že vidíme hříchy druhých a poukazujeme na ně. Kritikou však vynášíme rozsudek nad sebou.

Boží dobrota nás chce k pokání „přivést“, ne „přinutit“. Bůh je úžasně trpělivý. Chce lidi přitáhnout svou láskou. Skutečné pokání, které vychází ze srdce, v nás automaticky probouzí touhu po změně života a vítězství nad hříchem, který jsme vyznali.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové hovořilo o dvou bratrech, kteří se kvůli malichernosti pohádali a přestali spolu mluvit. Starší bratr nechal tesařem postavit mezi jejich domy vysoký plot, ale tesař místo plotu postavil most. Bratři si odpustili a tesař odešel, protože musí postavit ještě mnoho mostů mezi námi, lidmi.

Kázáním nám dnes posloužila Blanka Novotná a zamýšlela se nad Božím chováním v případě, že nás ochromí strach tak moc, že selže naše víra. Přepis najdete v archivu.

Cokoli děláte, ať už ve slovech či skutcích, všechno to čiňte ve jménu Pána Ježíše a děkujte skrze něj Bohu Otci.

Koloským 3:17

Ve středu 18.10.2017 se sejdeme na modlitební chvilku u Ivy Burešové.

Budeme pokračovat studiem 2.kapitoly Matoušova evangelia.

Dnešní sobota je Dnem kazatelské služby a také dnem Sbírky pro potřeby DC ADRA ČR. Proto jsme setkání zahájili promítnutí videa o dobrovolnících, kteří ve svém volném čase a zdarma pomáhají seniorům, dětem v dětských domovech a všem potřebným.

Sobotní školou nás provedl Petr Kimler. Zamýšleli jsme se nad tématem Život v době „nové smlouvy“.

Prvotní církev tvořili převážně Židé. Nenapadlo je, že by se přijetím židovského Mesiáše Ježíše jakýmkoliv způsobem odklonili od víry svých otců. Stala se pro ně také problémem otázka, zda musí pohané nejprvepřijmout židovské náboženství, aby mohli přijmout Krista. Jasnou odpověď přineslo až setkání v Jeruzalémě, které přišlo s rozhodnutím, že pohané se nemuseli stát nejprve židy. Navzdory tomu někteří  učitelé nadále sborům tvrdili, že obrácení pohané se musí řídit židosvkými zákony a nařízeními.

Novozákonní éra začíná příchodem Mesiáše – Ježíše Krista. Bůh ho poslal, aby se stal naším Spasitelem. Nemůžeme ho ignorovat, a přitom doufat, že budeme spaseni. Naše hříchy nám mohou být odpuštěny jen díky jeho smiřující oběti. Lidé se musí rozhodnout, zda přijmou Ježíše z Nazareta jako slíbeného Mesiáše poslaného Bohem, nebo jej nepřijmou. Jedním z hlavních cílů Pavlova dopisu Římanům byla snaha pomocí židům i pohanům pochopit, v čem spočívá přechod od judaizmu ke křesťanství a v čem tkví krása a jedinečnost křesťanského poselství. Tento přechod vyžadoval určitý čas. Mnozí Židé, kteří přijali Ježíše, nebyli ještě připraveni na příchozí velké změny.

Židé byli pyšní na svůj způsob uctívání Boha. Ti, kteří přijali Krista, považovali za nepravděpodobné, že by Bůh, který kdysi jednoznačně určil židovskou bohoslužbu, mohl připustit jakoukoliv – byť nepatrnou – změnu. Trvali na tom, že se židovské zákony a obřady staly součástí uctívání Boha křesťany.

To, co se nemění ani příchodem Ježíše, je Desatero. Shrnuje základní morální požadavky na lidstvo. Desatero dal a představil lidem sám Bůh. Tím je důležité a zcela vyjímečné. Těchto deset principů pak rozvíjí a aplikuje mnoho dalších nařízení, o nichž se hovoří v prvních pěti knihách Bible. Zákony dal Bůh lidem prostřednictvím Mojžíše a závazná byla pro Židy.

Ve středu 11.října 2017

se sejdeme na prvním modlitebním setkání

letošního školního roku, a to v 18hod u Kimlerů ml .

Studovat budeme Markovo evangelium.

Dnešní sobota byla ve znamení kapesníků, kýchání a kašlání. Inu sychravá podzimní rána už jsou tady a my si na ně musíme teprve zvyknout.

Sobotní školou na téma „Apoštol Pavel v Římě“ pod vedením Pavla Pimka jsme zahájili studium Listu Římanům. Pavel psal svůj dopis pravděpodobně okolo roku 58 po Kr. v řeckém městě Kenchreje, které sloužilo jako východní přístav tehdejšího Korintu. Při své návštěvě sborů v galacii Pavel zjistil, že falešným učitelům se během jeho nepřítomnosti podařilo mnoho bratrů a sester přesvědčit, aby se znovu vrátili k obřízce a dodržování ceremoniálních ustanovení Mojžíšova zákona. V obavě, že tito lidé přijdou do Říma ještě před jeho příchodem, píše křesťanům v Římě list. Chce zabránit podobnému neštěstí. Na konci svého dopisu píše Pavel Římanům, že by je rád navštívil. Chtěl, aby věděli o jeho touze po osobním setkání a vysvětluje, proč se mu to dosud nepodařilo. Velký misionář pohanů si uvědomoval, že jeho posláním je přinášet evangelium na místa, kde o něm lidé ještě neslyšeli. V oblastech, kde už lidé o Kristu věděli, nechal působit své spolupracovníky. Jeho cílem bylo přinést evangelium do Španělska.

Apoštol Pavel se sice do Říma nakonec dostal, ale za úplně jiných okolností. Na konci své třetí cesty se Pavel vrátil do Jeruzaléma s finanční podporou, kterou  jeruzalémským věřícím poslali bratří z Evropy a Malé Asie. Tam se však stalo něco neočekávaného. Pavel byl zatčen a uvězněn. Po dvou letech věznění v Cesareji se odvolal k císaři. Asi tři roky po uvěznění se jako vězeň dostává do Říma. Přestože byl sám ve vězení, podařilo se mu osvobodit mnohé z pout, která je držela v otroctví hříchu. Ačkoliv jeho původní plány byly jiné, cítil Pavel Boží vedení. Prvotní zklamání z uvěznění se změnilo v požehnání.

Pavel křesťany v Říme chválil pro jejich víru a nazývá je těmi, kteří jsou „povoláni ke svatosti“. Neplatí to však pouze na ně. My všichni jsme byli povoláni k záchraně a svatosti ještě před založením světa. Bůh vždy toužil po tom, aby prostřednictvím Ježíše Krista mohl zachránit celý svět. Nevíme přesně, jak byl založen křesťanský sbor v Římě. Možná sbor založili lidé, kteří prožili obrácení při Letnicích a poté navštívili Řím. Je překvapující, že jen několik let po Letnicích existuje sbor, který je již v celém okolí znám, a přesto ho pravděpodobně ještě nenavštívil žádný z apoštolů. Sbor byl silný a horlivý a Pán ho vedl a působil v něm.

Pavel uvedl o věřících v Římě tři skutečnosti:

1. jsou plni dobroty
2. jsou naplněni veškerým poznáním
3. ukazují cestu jiným

Sobotní školu mládežníků vedla Iva Burešová a stejně jako dospělí studovali List Římanům.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové se zamýšlelo nad tím, že naše špatné vlastnosti nemusí být ke škodě. Náš Pán se nesnaží změnit naše ne moc dobré vlastnosti, pouze je přetvoří v charisma. Každý z nás má originální povahu. Když následujeme Ježíše, Ježíš nechce, aby se náš charakter změnil. Chce jen proměnit negativní sklony naší povahy v pozitivní. Jako například u apoštola Pavla – jeho ambicioznost, disciplínu a přesnost ve všem přetvořil Bůh ve sklony v nadšení, v horlivost. U apoštola Petra – pyšného, stále se vyvyšujícího nad ostatní, snažícího se vyniknout, mění tuto pýchu na dar vůdcovství a dělá z něho skutečného vůdce, ale vůdce v lásce. Buďme vděčni za své hříchy a s pokorou je předkládejme Pánu k použití.

Kázáním nám dnes posloužil kazatel Pavel Kostečka a zamýšlel se nad druhým příchodem Pána Ježíše a nad tím, jak se na něho můžeme připravit. Přepis kázání najdete v archivu.

Tak jako každým rokem na počátku podzimu, i letos jsme se sešli v Trojanovicích v krásné dřevěnici stojící na místě chaloupky, ve které se narodilo hned  5 významných osobností valašského kraje – sochař Jan Knebl a jeho čtyři synovci, bratři Strnadlové – spisovatelé, literáti a výtvarníci. Hlavním mottem dnešní bohoslužby v tomto netradičním protředí byl Den díkůvzdání, kterým jsme chtěli našemu štědrému Pánu a Stvořiteli poděkovat za všechna požehnání, kterých se nám dostává.

Ráno se již v předstihu někteří bratři a sestry dostavili, aby dřevěnici podzimně vyzdobili. Na trámech stropu se vbrzku houpala jablíčka, hrušky, dýně a vinné ratolesti, i když jen dekorativní. Nově postavená kachlová kamna se zaplnila nejrůznějšími velmi lákavě vypadajícími výpěstky z našich zahrádek a dobrotami, které sestry vlastnoručně napekly a uvařily.

Chaloupka se zaplnila do posledního místečka. K naší radosti přijeli i naši sourozenci v Kristu z Kateřinic. Tak jako tradičně, chválili jsme Pána písněmi a poté se zamýšleli nad úkolem sobotní školy s Petrem Kimlerem. Téma bylo „Chlubit se křížem“. Kristův kříž přináší do života věřícího člověka radikální změnu. Kříž nás vyzývá k tomu, abychom přehodnotili svůj pohled na sebe, ale i to, jaký vztah máme k světu. Svět – současná doba a vše, co s sebou přináší – stojí v opozici vůči Bohu. Pokud jsme však zemřeli s Kristem, svět nad námi už nemá tu zotročující moc, jakou měl kdysi. Starý život, kterým jsme žili, skončil.

Sobotní školku dětí dnes vedl Petr Chára. A protože sluníčko krásně svítilo, sešli se všichni na zahradě za dřevěnicí. Děti si povídaly o obyvatelích bývalé chaloupky a podívat se šly i do přilehlého muzea.

Po sobotní škole nám Jindra Kimler připoměl svátek Jom Kipur, který připadá právě na dnešní den. Potom už jsme si pochutnali na dýňové polévce a řadě jiných dobrot, a všechno bylo opravdu výborné. Abychom se z přemíry jídla nezakulatili, vyrazili jsme na procházku do krásného okolí Trojanovic.

Osvěženi příjemným podzimním vzduchem a družnými rozhovory sešli jsme se opět v dřevěnici, abychom si vyslechli slovíčko před kázáním Ivy Burešové o faráři Jeanu-Baptistovi Maria Vianney, který působil ve vesničce Ars ve Francii v době po francouzské revoluci a svým příkladem života s Bohem dokázal proměnit ateistickou oblast v křesťanskou a ovlivnit i neskutečné množství lidí z Evropy i Ameriky.

V následujícím kázání Pavla Kostečky jsme se zamýšleli nad desátky. Přepis kázání najdete v archivu. A už nastal ten správný okamžik na děkovné modlitby našemu Stvořiteli. Důvodů je nespočet.

Ukončení našich dnů díkůvzdání patří vždy tombole. Letos se sešlo více dárků, než bylo účastníků, takže Stázinka měla opravdu hodně práce s výběrem výherních čísel. Všichni byli spokojení, rozveselení, ale protože den už se pomalu přehoupl v příjemný podvečer, dojedli jsme zbytky dobrot, rozloučili se a pomalu jsme se rozjeli do svých domovů. Tak zase za rok !

Houbaři se radují, turisté už méně. Právě nastoupivším podzimem nás provází svěží deštíky. Chrapot a nastuzení začínají útočit, ale přesto se modlitebna dnešního rána pěkně zaplnila. Obrovským překvapením pro nás byl návrat našeho kazatele Pavla Kostečky z daleké Bolívie a Peru, který dorazil přímo z letadla.

Sobotní školou s názvem Evangelium a církev nás provedl Petr Chára.

Lidé nejsou dokonalí. Ani nejodevzdanější křesťané nejsou imunní vůči chybám. Každý z nás se může dopustit přestoupení. Jak se chovat , když se bratr v církvi dopustí špatného jednání? Neměl by následovat trest, odsouzení ani vyloučení, ale náprava. Tak jako neopustíme spoluvěřícího, který spadl a zlomil si nohu, tak bychom se jako členové Kristova těla měli s láskou postarat o své bratry a sestry v Kristu, kteří na společné cestě do Božího království klopýtli a padli. Každý si musíme dát pozor také na sebe, abychom nepodlehli pokušení.

Jedním z největších nebezpečí, jaké křesťanovi hrozí, je právě pocit duchovní pýchy. Pýcha nás vede k myšlence, že jsme nějakým způsobem imunní vůči některému druhu hříchu. Musíme si však uvědomit, že všichni máme hříšnou přirozenost, která odporuje Bohu. Bez moci Božího Ducha, který nás „drží pod kontrolou“, bychom mohli podlehnout jakémukoliv hříchu.

Všichni křesťané mají svá břemena. U někoho je to břemeno pokušení a důsledků morálního selhání, pro někoho jiného tělesná nemoc, duševní porucha, rodinná krize, nezaměstnanost atd. Bůh nechce, aby každý z nás nesl své břemeno sám. Často jsme ochotni pomoci jiným, ale nechceme dovolit, aby jiní pomohli nám. Pavel odmítá tento postoj soběstačnosti jako lidskou pýchu. Bůh nás vyzývá, abychom nesli břemena druhých, protože naším prostřednictvím jim můžeme projevit svou útěchu. Pokud neseme břemena druhých, následujeme Ježíšův příklad. Morální zákon ve spojení s láskou hraje v životě křesťana důležitou roli. Jsou však břemena, která nemůže nést nikdo za nás – například břemeno špatného svědomí, utrpení a smrti. V těchto případech se musíme spolehnout jedině na Boží pomoc.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové mluvilo o našem vnímání reality – maličkosti, ba přímo malichernost považujeme za důležité, a důležité se nám jeví jako maličkosti. Na základě arabské pověsti o vzniku pouště jsme si uvědomili, že nepatrná zrnka písku, která se zdají nepodstatná, mohou ve větším množství vytvořit obrovskou poušť ničící vše živé. Stejně jako velké množství malicherností může zničit náš život.

Dnešní den byl významný i tím, že jsme mohli přivítat kazatele Petra Harasteje s manželkou, který nám posloužil kázáním a vysluhoval večeři Páně. V našich řadách nalezl i řadu známých z dob mládí a tak byl během přestávky zapředen nejeden velmi milý rozhovor. Přepis kázání najdete v archivu.

Ještě před samotnou památkou večeře Páně nám naše mládežnice zahrály skladbu Adama Michny z Otradovic, při které jsme si s radostí zazpívali a takto chválili našeho milého Stvořitele.

Připomínáme, že příští bohoslužba se bude konat v Trojanovicích od 10hod, kdy budeme slavit Den díkůvzdání.