admin

Sborový výlet na hrad Bouzov se z důvodu nepříznivého počasí odkládá !

Naše dnešní bohoslužba měla překvapivý průběh. Ctihodného bratra či zasloužilou sestru za kazatelnou vystřídali naši mládežníci, kteří se uvádění soboty ujali s téměř profesionální lehkostí. Adélka a Jindřiška zvládly nejen vést slovem, ale připravily si také hudební osvěžení.

Sobotní školou přítomné provedl bratr Pavel Pimek. Tématem bylo, jak Žít podle Ducha. Dříve, než byli Ježíšovi následovníci nazváni křesťany, lidé je znali prostě jako následovníky „té Cesty“. Křesťanství nebylo jakýmsi souborem náboženských doktrín, ale především „cestou“ života, kterou bylo nutné „kráčet“. Chování bylo ve Starém zákoně definováno jako „chození v zákoně“. Pavlova slova o „chození Duchem“ se týkala poslušnosti, kterou dosáhneme jen vnitřní motivací vyvolanou Duchem.

Lidé se rodí s přirozeným sklonem jednat podle „smýšlení těla“. Skutečný duchovní konflikt začíná až tehdy, kdy jsme znovuzrozeni Duchem. Naše přirozenosti – tělesná a duchovní – jsou v neustálém napětí a konfliktu. Ten bude v nejrůznějších obměnách pokračovat, dokud při Ježíšově návratu nedostaneme nové tělo. Protože naše mysl je příliš slabá na to, aby sama odporovala tělu, naší jedinou nadějí je každý den se vědomě postavit na stranu Ducha.

„Skutky těla jsou zřejmé, jsou to cizoložstvo, smilstvo, nečistota, bezuzdnost, modlostužba, čarování, nepřítelství, svár, žárlivost, hněvy, soupeření, rozdělení, sekty, závisti, vraždy, opilství, hýření a podobné věci. To vám předpovídám, jak jsem již dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, neobdrží dědičně Boží království.“

„Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání. Proti takovým není žádný zákon.“

Slovíčko před kázáním bylo opět v režii mládežnic a svědčilo o tom, že bychom měli věřit v našeho Pána, ať nás potkají jakkoliv těžké chvíle, třeba i nebezpečné. Slovíčko bylo doplněno hudebním číslem Jindřišky a Zdeňky Pimkové.

Kázáním z Božího slova nám posloužila sestra Blanka Novotná ze vsetínského sboru, a jako by tušila dnešní netradiční průběh, i její promluva byla netypická. Přečetla nám dvě kapitoly z knihy Moderní podobenství autora Morrise Vendena. Příběh popisoval cestu hlavního hrdiny do nejkrásnějšího města. Vybrat si mohl mezi krátkou cestou do zábavného a světly hýřícího Las Vegas, kdy mohl žít a užívat si se spoustou peněz, ale po omezenou  dobu, nebo do několik trilionů kilometrů vzdáleného věčného města, kde by mohl žít ve štěstí nekonečně dlouho. Zajímavá byla také cesta do věčného města, kdy hlavní hrdina měl možnost poznat, jak to dopadne, když bude řídit on sám – ač má řidičský průkaz, a jak to dopadne, když bude řídit jeho tajemný přítel, který ho do města veze a dokáže vyřešit každý problém a vyvést hlavního hrdinu z každého průšvihu.

Kázání bylo opět korunováno hudebním číslem, tentokrát Adélky a Zdeňky Pimkové. Následující minuty využily dívky k představení svého oddílu Klubu Pathfinder s názvem Cvikráši doplněného prezentací fotografií ze schůzek a akcí klubu. Ukončením dopolední bohoslužby byla skladba přednesená děvčaty na housle a violoncello.

Dokument ČT2 – zde odkaz

Dnešní shromáždění jsme započali vyřízením pozdravů řady bratrů a sester ze zahraničí – z Řecka, Chorvatska, Francie a dokonce z daleké Bolívie, kde je náš kazatel Pavel Kostečka. Je vidět, že se nám ještě léta a prázdninového toulání nechce úplně vzdát.

Sobotní školka mládeže byla dnes v duchu nácviku hudebního vystoupení pro příští bohoslužbu. Cvičilo se ještě něco, ale to bude překvapení 🙂 .

Sobotní školou na téma Svoboda v Kristu nás provedla Květa Tyšerová.

Pavel vyzývá Galatské, aby chránili svobodu, kterou mají v Ježíši Kristu. Jeho odpůrci se totiž snažili získat Boží přízeň svými skutky a zapomněli na osvobozující charakter Kristova díla. Zapomněli na spasení, které již měli v Kristu prostřednictvím víry. Druhou hrobou bylo zneužití Kristem darované svobody k nevázanému způsobu života. Obojí drží člověka v otroctví.  Pavel mluví o svobodě od otroctví a odsuzuje křesťanství ovládané zákonem.

Morální život podle evangelia není břemenem. Nesnažme se chovat správně, abychom se stali Božími dětmi. My jimi už jsme, to ať je naší motivací. Naše svoboda v Kristu není jen osvobození od zotročení tímto světem, ale také výzvou k novému poslání – sloužit druhým z lásky. Je to příležitost milovat bez zábran, možnost vytvořit lidské společenství založené na vzájemném dávání sebe, ne na touze po moci a postavení.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové nás vybídlo k tomu, abychom i během dne, kdy jsme zaneprázdněni spoustou starostí a povinností, nezapomínali alespoň v duchu děkovat Bohu za požehnání, kterých se nám během dne dostává a která mnohdy považujeme za normální, i když pro mnoho jiných lidí žijících v horších podmínkách a v nesvobodné společnosti, normální nejsou. Čas strávený na modlitbě není ztracený, právě naopak.

Kázáním nám posloužil Bohumil Mroček a zamýšleli jsme se spolu nad postavou apoštola Pavla, jehož listy studujeme v sobotní škole. Přepis najdete v archivu.

Sobotní bohoslužba 30.9.2017 proběhne již tradičně v Muzeu bratří Strnadelů a Jana Knebla v Trojanovicích.

Téma bude upřesněno.

Připravme se společně na Den díkůvzdání.

V neděli 24.9.2017 v rámci KD podnikneme sborový výlet na hrad Bouzov a do vybraných jeskyní. Už teď se těšíme !

O tom, že prázdniny se nachýlily, svědčila dnes ve švech praskající modlitebna. Dovolené a letní tábory skončily a lavice se opět zaplnily. Přivítali jsme také bratry a sestry z Kateřinic a Karviné, což nás velmi potěšilo.

Sobotní školou nás provedla starší sboru Anička Petrovičová. Její název byl Dvě smlouvy. Ve SZ se vyskytuje přibližně 300x slovo berit a znamená smlouvu, dohodu, úmluvu. Nedílnou součástí bylo definování vztahů mezi lidmi a národy. Součástí procesu uzavření smlouvy bylo často zabití zvířat. Jednalo se o symbol toho, co se stane straně, která nedodrží smluvní slib a závazek.

První zaslíbení, které dal Bůh Abrahamovi, tvoří jednu z nejvýznamnějších a nejpůsobivějších pasáží SZ. Je to Bůh, kdo přichází se všemi zaslíbeními. Naproti tomu Abram je vyzván, aby věřil, že Boží zaslíbení se určitě splní. V požehnání adresovaném Abrahamovi – a prostřednictvím něj všem lidem – obnovil Stvořitel svůj vykupitelský záměr. Je překvapující, kam až je Bůh ochoten zajít. Dal nejen své slovo, ale symbolicky přichází rozetnout zvířata, čímž ukazuje, že za splnění smlouvy ručí vlastním životem. Ježíš nakonec dává svůj život na Golgotě, aby se jeho zaslíbení stalo skutečností.

V úkolu je stará smlouva na Sínaji přirovnávána k otrokyni Hagar, protože Izraelci chtěli změnit Boží smlouvu založenou na milosti na smlouvu založenou na skutcích. Nová smlouva s Abrahamem je přirovnána k Sáře. Bůh chtěl navázat s Izraelci na hoře Sínaj stejný smluvní vztah, jaký měl s Mojžíšem. Dokonce to, co mu řekl, se podobá tomu, co řekl Mojžíšovi. Nevyžaduje od Izraelců žádný slib, jehož plněním by si zasloužili Jeho požehnání. Naopak, jejich poslušnost má být odpovědí na přijaté požehnání. Pavel netvrdí, že zákon daný na Sínaji byl špatný nebo že byl zrušen. Znepokojuje jej, že Galatští nepochopili smysl zákona.

Slovíčko Ivy Burešové se týkalo – vzhledem k návratu dětí z prázdnin a jejich známé lásce ke zvířátkům – malé plaché andulky. Neměla důvěru ke svým pánům, proto nikdy neopustila svou klec, ač jí k tomu dali mnoho příležitostí. Nikdy se nenaučila žádné slovo ani se nedočkala pohlazení. My se chováme někdy jako ta andulka. Máme potřebu chránit se a bojovat s Jeho laskavou, pečující rukou. Cítíme se dobře v kleci, ve které nás uvěznil hřích. Pán nám nabízí volnost a život plný Jeho lásky, radosti a dobrých věcí. Má to jedinou podmínku – musíme Mu důvěřovat. (Zj 3,20.)

Kázáním z Božího slova nám posloužil diakon Pavel Pimek. V souladu s úkolem sobotní školy jsme se zamýšleli nad postavou apoštola Pavla, konkrétně nad jeho poslední návštěvou Jeruzaléma těsně před jeho zatčením. Přepis najdete v archivu.

Dnešní bohoslužba se musela obejít bez dětí. Téměř všichni dnes pobývají na camporee v Protivanově u Prostějova. Významným a radostným faktem je pro náš sboreček to, že dvě z děvčat se rozhodla dnes složit slib pathfindera. Přejeme Boží požehnání !

Petr Kimler se stal dnešním průvodcem sobotním úkolem s názvem Pavlova pastorální výzva. Srdce apoštola Pavla bylo úzce spojeno se životem lidí. Považoval se za více než jen jejich přítele. Měl k nim otcovský vztah. Svou službou je „zplodil“ pro život a přivedl ke Kristu. Velmi mu záleželo na jejich dobru a duchovním růstu. Učil, že být Kristovým následovníkem je mnohem více než jen vyznávat nějakou věrouku. Následovat Krista znamená úplnou přeměnu do Kristovy podoby. Pavel opakovaně vybízí křesťany v Galacii, aby napodobovali jeho chování. Odvolává se na víru, která spoléhá na to, co pro ně udělal Kristus, ne na skutky zákona. Galatští totiž více připisovali hodnotu svému chování než tomu, kým se stali v Kristu. Pavel myslel na velkou lásku, radost, svobodu a jistotu spasení, kterou našel v Ježíši.

Pavel byl velký misionář. Naučil se zvěstovat evangelium Židům i pohanům. Pochopil, že se musí pohanům přiblížit, aby je oslovil.

Pavel původně neměl v úmyslu kázat evangelium v Galacii. Ale na cestě ho pravděpodobně zastihla nějaká choroba a on musel zůstat. Ve společnosti, kde nemoc často považovali za znamení Boží nelibosti, mohli Galatští Pavlovu nemoc zneužít jako výmluvu pro odmítnutí jeho poselství. Oni však Pavla velmi srdečně přivítali. Jejich srdce zahřálo poselství o kříži a usvědčoval je Duch svatý. Nyní však Pavel viděl, že se Galatští od pravdy odvrací. I přesto, že je miloval, musel je napomenout, přestože riskoval, že se setká s hněvem, nepochopením či nenávistí. Jeho starost se zrodila z lásky k bratřím a sestrám ve víře a z hlubokého zájmu o ně.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové se zamýšlelo nad častým opakováním známé modlitby, např. Otčenáš. Tolikrát modlená a odříkaná, až se může stát, že při jejím opakování přestaneme vnímat smysl slov. Stane se nám říkankou. V jednom žalmu se píše: “ Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.“ Při modlitbě „ochutnávejme“ pomalu, vytrvale a uvidíte, zakusíte, jak je náš Otec dobrý!

Kázáním nám posloužil kazatel sboru Pavel Kostečka. Bylo to poslední kázání před jeho odletem do dalekých krajů jižní Ameriky. Pán tě ochraňuj !

Přepis kázání najdete v archivu.

Prázdniny se pomalu blíží ke svému konci. Je potřeba využít každý sluníčkový den. Naši mládežníci zítra odjíždí na camporee a už se nemohou dočkat.

Sobotní školou nás provedl Pavel Pimek a úkol Z otroků dědicové se ukázal jako hodně náročný. Apoštol Pavel používá dědictví jako příklad pro vysvětlení lidské situace před Kristovým příchodem. Křtem se každý z nás – muži, ženy, Izraelci i pohané – stává Božím synem a tím dědicem Jeho zaslíbení. Křtem se z nás stali spoludědicové Kristovi.

Když zemře bohatý člověk, jeho majetek zdědí syn. Pokud není plnoletý, zastupují ho a chrání opatrovníci a o majetek se musí starat správce. Stejně tak starozákonní období  bylo jakýmsi úvodem k evangeliu. Přestože obřadní zákony byly nesmírně důležité a Izraelci se z nich mnohému naučili, byly jen stínem toho, co mělo přijít. Nikdy nemohly vykonat to, co mohl pro lidi udělat Kristus.

Ježíš přišel přesně včase, který Bůh připravil. Bůh neposlal na zem nějakého nebeského posla, sestoupil na zemi sám. I to vypovídá o závažnosti hříchu a o tom, jak moc Bohu záleží na každém z nás a jak nás nesmírně miluje. Skutečnost, že Ježíš vzal na sebe naši lidskou přirozenost, má pro nás obrovský význam. My sami jsme se zachránit nemohli. Kristus svou poslušností dokonale naplnil zákon, čímž odčinil Adamovo tragické selhání. Svou smrtí na kříži Kristus uspokojil spravedlnost zákona, která požadovala smrt hříšníka. Takto nabyl právo zachránit všechny, kteří k němu přicházejí v pokorné víře.

Pokud neměl bohatý člověk syna, mohl dítě adoptovat. Zavázal se tím, že se o něho bude starat, nikdy se ho nezřekne, dítě se nemohlo stát otrokem a stalo se později dědicem. I my jsme předurčeni k adopci v Ježíši Kristu podle dobroty Jeho vůle.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové připomnělo, jak nebezpečná může být přetvářka a hraní si na něco, čím nejsme. Náš Pán chce, abychom byli upřímní a faleš byla od nás daleko.

Kázáním na téma Kněžská služba nám posloužil bratr Juřínek. Přepis můžete opět najít v archivu.

Že je čas dovolených v plném proudu bylo vidět dnes na zaplněnosti modlitebny. Přejeme všem bratrům a sestrám, kteří se zúčastní bohoslužby v jiných místech Boží požehnání.

Dopoledním programem nás provedl Petr Chára. Úkol sobotní školy s námi probral Bohumil Mroček. Tématem byla Cesta k víře. V návaznosti na minulou sobotu jsme se zamýšleli i dnes nad zákonem a zaslíbením spasení, které mají v Božím plánu spasení rozdílné funkce. Zákon říká, jak má vypadat život těch, kteří dodržují Boží smlouvu. Myšlenka starozákonních věřících, že zákon je zdrojem osobního vztahu s Bohem, je nesprávná. Zákon nemůže nikoho duchovně oživit. Zaslíbení věčného života můžeme přijmout pouze prostřednictvím díla, které pro nás vykonal Kristus díky své věrnosti. Snahou dodržovat zákon bez Krista, nemůžeme být ospravedlněni a nemůžeme získat věčný život.

Zákon ovlivňoval a ovlivňuje chování věřících, chrání před nemorálnostmi a chybami. Byl nám dán, aby poukazoval na hřích a přnášel poučení. Vede nás k uvědomění si toho, že potřebujeme Zachránce – Krista. „Zákazy zákona jsou totiž zárukou štěstí vycházejícího z poslušnosti. Když je přijímáme v Kristu, působí v nás očištění charakteru. To nám přinese věčnou radost. Pro poslušné se zákon stává ochrannou zdí.“

Iva Burešová využila nepřítomnosti mládeže a ve Slovíčku před kázáním se zamýšlela nad tím, proč dnešní – ale nejen dnešní – mládež má problém s uznáváním autorit. Mít autoritu je poslání, úkol. Ten, kdo ji chce mít, musí především vést k dobrému. Jediným způsobem, jak situaci vyřešit, je úcta dospělých k Ježíši. Poslouchat Ho je stejné jako poslouchat Boha, který svého syna poslal. Ježíšovu autoritu je potom nutné přenést na naše mladé. Svým chováním, svým jednáním musíme o Něm svědčit. Děti musí poznat, že jedinou osobou, který vytváří dějiny, nejsou oni – ač budou dělat jen to, co sami chtějí, ani žádná jiná osoba. Vše je pod vedením našeho Pána Ježíše Krista. Jemu se musíme podřídit. Pokud získají mladí učitele, vedoucího,  kterého si až tak neváží, je třeba si uvědomit, že svou pozici získal, protože to Pán dovolil. My nevíme proč, Pán má své plány, kterým nerozumíme. Ale Jeho vůli je třeba respektovat. To mladé povede k respektování přiměřené autority k dospělým.

Kázáním nám posloužil Milan Kubičík a rodinná atmosféra sboru mu evidentně vyhovovala. Promluva se týkala odsuzování druhých a její přepis najdete v archivu.

Tropické teploty, sucho, nedostatek vody – extrémy pro naši zemi nezvyklé. I to je skutečnost posledních dnů. Přesně v souladu s Písmem. Opět jsme se dnes sešli, abychom otevřeli Knihu knih a studovali Boží slovo.

Sobotní školou nás provedl Petr Chára. Zamýšleli jsme se nad platností Božích slibů. Každý z nás se někdy ocitl v situaci, kdy byl součástí nesplněného slibu. Buď jsme my sami slib nedodrželi, nebo jej nedodržel někdo, kdo něco slíbil nám.Boží zaslíbení jsou zcela jiného druhu. Boží slovo je jisté a neměnné. „Jak jsem slíbil, tak to uskutečním, jak jsem si předsevzal, tak to splním.“ (Iz 46,11.)

Boží smlouva s Abrahamem byla založena výhradně na Boží vůli a Božím jednání. Neobsahovala žádné „pokud“ ani „ale“. Abraham měl jednoduše vzít Boha za slovo a očekávat splnění Jeho slibů. To, co Bůh slíbil Abrahamovi a jeho potomkům, je pevně dáno, následné změny jsou vyloučeny.

Z učení apoštola Pavla by se mohlo zdát, že vyvyšuje víru na úkor zákona. To naprosto ne. Naopak víra, kterou hlásá, zákon potvrzuje. Víra s sebou přináší bezvýhradnou ochotu jednat v souladu s Boží vůlí a žít životem poslušnosti jeho zákonu. Pavel podřizuje zákon Božímu zaslíbení a staví jej do „pomocné“ role v Božímplánu spásy. Zákon bude poukazovat na hřích, dokud bude hřích existovat.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové bylo ovlivněno přítomností nového člena adventní rodiny – čivavy Hačikó. Na příběhu dvou psů, kteří se dostali do zrcadlového sálu, jsme si připomněli, že to co „vysíláme“, se nám i vrací. Na vrčícího psa jeho odrazy v zrcadle vrčely, na veselého a vrtícího ocáskem se „usmívaly“ i odrazy. Náš Pán chce, abychom byli radostní a plni lásky. Abychom si vážili sebe i druhých, milovali sebe i druhé a lásku rozdávali dál.

Kázáním nám posloužila sestra Ludmila Obadalová.  Připomněli jsme si několik příběhů z Bible ukazující nechtěnou cestu hlavních postav z domova a jaké pro ně měla cesta důsledky. Přepis najdete v archivu kázání.

Dovolenkové putování je v plném proudu. Řada našich bratrů a sester nabírá síly v nejrůznějších místech naší překrásné Země, navštěvuje jiné sbory, a na oplátku v našem sborečku se střídají spolubratří odjinud. Co naplat – i Valašsko je krásné a pro mnohé je báječným místem na dovolenou.

Sobotní školou nás provedl Jan Petrovič. Úkol ozvláštnil zamyšlením nad starozákonními nositeli víry. Připomněli jsme si nejdůležitější osobnosti, které nám svým postojem mohou být příkladem. Do studia byly zapojeny i přítomné děti, které nám předčítaly úryvky z knihy Patriarchové a proroci.

Slovíčko před kázáním mělo několik sobot pauzu z důvodu dovolené, ale dnes jsme se ho dočkali. Iva Burešová pod dojmem pobytu u moře připodobnila moře a jeho slanost s naší vírou. Zamýšleli jsme se nad plíživou neslaností, která do naše vztahu s Bohem může vstoupit a nad důležitostí napomínání našimi bratry, kteří nás mohou upozornit na naše odchýlení od správné cesty. Neberme upozornění jako kritiku nebo osobní zášť. Buďme vděčni za reflexi našich sourozenců v Kristu.

Kázáním nám posloužil kazatel Pavel Kostečka. A protože je to na delší dobu kázání poslední – Pavel má před sebou řadu pracovních povinností i zaslouženou dovolenou v dalekých krajích – jeho kázání jsme si řádně vychutnali. Navázal na svou úvahu, kterou měl ve sboru při své minulé službě a zamýšlel se s námi nad postavou praotce Jákoba a jeho vytrvalostí v boji o požehnání.

Dnes vám netradičně nabídneme obrazového průvodce naší sobotní bohoslužbou. Umělecké vlohy našeho nestárnoucího Franty Tomance je třeba podporovat a hlavně ocenit 🙂 .

Nedělní ráno se příliš vlídně netvářilo. Mlhy se válely po svazích valašských kopců, sluníčko jako by dnes odmítalo vykouknout z peřin. Nicméně čtveřice odvážných Kristových následovníků se nedala odradit a v brzkých ranních hodinách vyrazila cyklobusem směr Pustevny.

Autobus s funěním stoupal výš a výš, až nakonec zastavil na parkovišti ztrácejícím se v mlze. Organizátorku blbin Ivu okamžitě napadla první hra, kterou by si „účastníci zájezdu“ mohli zahrát – na schovávanou. A ani by se nemuseli moc snažit. Odvážná čtyřka s úsměvem a za zpěvu budovatelských písní vyrazila na zahřívací procházku před výstupem na Radhošť – na Tanečnici a zpět. Cesta byla místy dosti bahnitá, takže pochod připomínal spíše taneční starších a pokročilých. Ivě to moc neskákalo – batoh plný knih určených na odměny vítězným soutěžícím táhl k zemi. Franta cestou zkoušel přítomné, jak by bylo možno rozdělat oheň v tomto sychravém a mlhavém počasí. Zatímco starší turisté usoudili, že by nejspíše umrzli, nejmladší problém vyřešila – zapálili bychom těžké knihy z batohu 🙂 . Je pravda, že přítomná literatura má být světlem, ale spíše duchovním.

Na vrcholu Tanečnice jsme si prošli kamenné sloupy, které zde vytvořili předchozí turisté, a také jsme několik přidali. Frantův originální – uprostřed cesty – jistě nejednoho chodce s nakopnutým palcem potěší 🙂 .

Cestička nás svedla zpět na Pustevny, a protože počasí se tvářilo, že na Frantovy prognózy : „V jedenáct bude svítit slunce“ nedbá, uchýlili jsme se do koliby Valaška a v suchu a teple ochutnali místní kyselicu, smažák s hranolkama a teplý čaj. Naneštěstí se v hospůdce objevilo i několik psů. Proč naneštěstí? Nejmladší účastnice Aďa dnešního dne dospěla k názoru, že nutně potřebuje psíka a každých 5minut opakovaná otázka: „Mami, koupíš mi psa?“ byla tímto faktem nebezpečně posílena a intenzita otázek výrazně vzrostla. K nevýslovné radosti její matky.

Tak jako všechny dosavadní výšlapy – i tento se ukázal být požehnaný. Ač tomu nikdo moc nevěřil, Frantova předpověď vyšla a jako zázrakem zmizela mlha i nevlídno a kopce poseté ovečkami zalily sluneční paprsky.

Čtveřice posílených poutníků se pomalu vydala směrem k Radhošti. Nastavovali jsme prokřehlá záda sluníčku a chválili Pána při pohledu na krásu vůkol. Na vyhlídce jsme se podívali směrem, kde se měly nacházet vzdálené, ale dnes neviditelné kopce a pokračovali jsme cestou lemovanou borůvčím dále za periodicky se opakující otázky: „Mami, koupíš mi psa?“… Brzy jsme dorazili k soše Radegasta. Zapózovali jsme fotografovi, zatleskali psíkovi, který nám předvedl výstavní stojku na předních nohách („Mami, koupíš mi psa?“) a bez Franty, který se vypravil zpět přivítat druhou část výpravy na autobusovou zastávku se tři zbylí poutníci vydali k Radhošti, aby zde v pohostinském zařízení vyčkali příchodu ostatních.

Konečně dorazila i druhá skupinka poutníků. Po bujarém přivítání se všichni posilnili svačinkami a potom už jsme zamířili na přilehlou louku, kde se měl odehrát hlavní program dnešního setkání.

 Na paloučku u tří broučků nejprve Iva rozhýbala všechny přítomné několika hrami – sportovního i duchovního charakteru. Předávání mince na hřbetu dlaně, poskládání biblického verše, přiřazení biblických postav k sobě, a oblíbená hra při níž musí jeden člen družstva uhádnout slovo pomocí nápovědy svého týmu – to vše zvládli zúčastnění na výbornou a zcela jistě si zasloužili knižní dar 🙂 .  (“ Mami, koupíš mi psa? „)

Zpěv písní oslavujících našeho milostivého Pána jsme zvládli i bez kytary. Při pohledu do nádherného kraje a při tomto rozpoložení se nám vkrádaly slzy do očí. Našeho Pána je potřeba chválit, a to jsme také udělali.

Duchovní zamyšlením nám posloužila Jarka a tématem byly Letnice. Krásné bylo následující vyznání některých zúčastněných dokreslující toto téma. Nezbytná modlitba naše zamyšlení ukončila a my už jsme se vypravili pozdravit věrozvěsty Cyrila a Metoděje.

Osahané palce obou bratrů a pověra o splnění přání zintenzivnila opět intervaly již tolikrát vyřčené otázky : „Mami, koupíš……“

Nepsaným zvykem našich eku výšlapů je pohoda a klídek na začátku a zběsilý úprk na poslední autobus nakonec. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Následujících 9km do Rožnova jsme zvládli v rekordním čase 2hodiny a na autobusové nádraží jsme dorazili 5min před odjezdem. Příjemně unaveni jsme se rozjeli směrem ke svým domovům a rozloučili se přátelskými objetími, polibky a ujištěním, že na podzim se sejdeme zase. Díky Pánu za požehnané chvíle.

Dnešní sobotní den jsme prožili v méně početné skupině, ale „… kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“

Sobotní školou nás provedl Miloš Mroček. Ukončili jsme studium listů apoštola Petra zopakováním základních témat. Petr se ve svých listech věnoval především těmto 5 tématům:

• Ježíšovo utrpení, které vedlo k našemu spasení
• Naše praktická odpověď na poznání, že Bůh bude při posledním soudu posuzovat naše jednání
• Naděje na brzký příchod Ježíše Krista
• Pořádek ve společnosti a církvi
• Písmo, které je návodem pro naše životy

S mládeží diskutovala Iva Burešová o podmínkách vstupu na novou zemi. Uzavřela tak studium 1. a 2. epištoly Petrovy.

Slovíčko před kázáním Ivy Burešové vyprávělo příběh otce, který spolu se synem velmi miloval a obdivoval obrazy. Po smrti syna získal otec amatérsky malovanou podobiznu svého syna, které si cenil nad všechna umělecká díla své bohaté sbírky. Stejně tak my bychom si měli cenit Ježíše Krista nad všechno, co nám nabízí tento svět. Příběh byl vybrán v souvislosti s nedělním dnem otců, ke kterému jsme všem přítomným pánům popřáli a předali jim malou pozornost.

Kázáním z Božího slova nám posloužila Blanka Novotná. Jeho opis najdete opět v archivu.

Kompletní fotogalerie – zde

Nádherně slunečné ráno dnes dávalo tušit, že sborový výlet do Jablunkova Chotěbuzi bude vydařený. A nejen co se počasí týče.

Skupinky cestovatelů si daly již tradičně sraz v Tiché, odkud jsme pokračovali společně směr Jablunkov. Zde se podařilo 3 nadšencům za vydatné pomoci mnoha dobrých lidí vybudovat ve starém klášteře jedinečné Světové muzeum a Knihovnu Bible. Boží vedení a pomoc je patrna na každém kroku. Všechny „náhody“ tak zapadají do sebe, že je zcela zřejmé, že náš Pán tomuto dílu žehná. Měli jsme možnost prohlédnout si 1/5 ze všech exponátů, tedy asi 250 různých Biblí. Dětské, pro nevidomé, voděodolné, staré několik století i zcela nové, psané v těch nejexotičtějších jazycích. Bible vážící několik kilogramů i Bible, které lze číst pouze pod mikroskopem. Velmi zajímavá je Bible psaná ručně stovkami lidí naší republiky v rámci akce Přepisujeme Bibli. Pro nás je významná také proto, že nejstarším člověkem, který část Bible přepsal, byla maminka našeho bratra Jendy Petroviče Marie, která svou část napsala v 96 letech.

Klášter je postupně opravován a těchto prostorách budou otevřeny další expozice. K Muzeu Bible bude také patřit Biblická stezka a mnoho dalších atrakcí. Náš průvodce – člen CASD – nás provedl i okolím kláštera, vyprávěl nám o vzniku Muzea a počátečních problémech, které museli autoři projektu překonat. Návštěvu Muzea rozhodně doporučujeme.

Poté jsme se přesunuli do Chotěbuzi, kde už na nás čekal v Rybím domě kromě prohlídky akvárií také oběd. A jak jinak, než ve znamení ryb. Všichni jsme si pochutnali, dobré jídlo ještě doplnili dobrým zákuskem a už jsme se odebrali do blízkého Archeoparku. V moderní prosklené budově jsme si prošli 3patra krásných expozic představujících archeologické nálezy z dob Slovanů. Shlédli jsme také naučné video, které nám představilo běžný život našich předků. Pak jsme se odebrali na prohlídku slovanského hradiště, kde jsme viděli domy našich předků, zbraně, opevnění, společenskou místnost. Největší ohlas měla lukostřelba a mnozí bratři i sestry se ukázali být vskutku zdatnými lovci.

Protože večer už se nachýlil, rozjeli jsme se směrem ke svým domovům příjemně unaveni a plni dojmů. Díky Pánu za požehnaný výlet a náš šťastný návrat.

Ač se ráno vylouplo do slunečního svitu, než jsme dorazili do sborečku – spustil se celkem vydatný deštík. Odpolední sborová vycházka je tím pádem odložena, ale na dobré náladě nám tento fakt nic neubral.

Sobotní školou s názvem Falešní učitelé nás provedla zkušená Květa Tyšerová.

„Slibují jim svobodu, ale sami jsou služebníky záhuby. Co se člověka zmocní, tím je zotročen.“ 2 Pt 2,19.

Už v době Petrově byla církev ohrožena nejen zvenku – byla vystavena pronásledování a soužení, ale také zápasila s vnitřními těžkostmi. Už tehdy musela čelit falešným prorokům, kteří šířili zhoubné nauky v církvi. Petr varuje před falešným konceptem svobody, který zanechává člověka v otroctví hříchu. Je mnoho těch, kteří se odvrátili od Pána a později se vrátili. Bůh je velmi rád přijme zpět. Ale každé odvrácení je velmi nebezpečné. Pokud nebudujeme svůj vztah s Bohem a náš život není svědectvím pro druhé, pak můžeme lehce sklouznout k původnímu hříšnému životu.

Stejné téma se opakuje v Bibli na více místech. To znamená, že jde o důležité téma. Bůh ví o našem špatném jednání a  všichni hříšníci budou potrestáni. Trest je může stihnout už teď – Sodoma, potopa…, ale především v den soudu.

Příčinou odpadnutí je bludné učení, pohrdání autoritami, podřizování se různým vůdcům, zneužívání Boží milosti na provádění různým nemorálností, odmítání Ježíše Krista jako jediného svrchovaného Vůdce a Pána, morální znečišťování vlastního těla, pronášení prázdných a pyšných slov, pomlouvání. Toto jsou rafinovanější hříchy, než násilné činy.

Ve slovíčku před kázáním nám Iva Burešová připomněla, že na každou událost se můžeme dívat dvěma pohledy – pozitivním nebo negativním. Pán Ježíš nám dává každý den to, co potřebujeme. Máme tendenci všechny dary přijímat jako samozřejmost, případně si stěžovat, co všechno jsme ještě nedostali. Pán nás neustále obdarovává. Zaslouží si náš dík a vděčnost.

Kázáním z Božího slova nám posloužil Marek Wagner. Přepis kázání najdete v archivu.

Po pogratulování všem červnovým oslavencům jsme se rozešli s očekáváním zítřejšího sborového výletu.