admin

Tradičně se první bohoslužba v novém roce koná ve sboru Vsetín, kde se setkávají všechny valašské sbory. Stejně tomu bylo i letos. Kromě společného probrání sobotního úkolu a kázání z božího slova našeho kazatele Hynka Dony jsme shlédli i mnoho kulturních příspěvků mladších i zralejších členů sborů. Příjemnou tečkou bylo agapé připravené našimi sestrami.

Kéž nás Pán v novém roce provází a chrání.

videozáznam zde 

Více >

Materiál pro Alianční týden modliteb je zde:     MATERIÁLY

Modlitební průvodce je zde: Průvodce

V sobotu 6.ledna 2023 se sejdeme na společné bohoslužbě ve Vsetíně

Zveme vás na prožití posledního dne roku 2023 do Valašské Bystřice u Mročků.

Budeme si povídat, hrát hry, určitě se i zasmějeme. Budeme vzpomínat na prožitky minulého roku, ale především se modlit za požehnání do nového roku.

Je to už týden, kdy proběhl v naší modlitebně křest a památka večeře Páně, ale stále v nás doznívají pocity radosti a sounáležitosti. Jsme Pánu vděční za úžasnou atmosféru, která je teď v našem společenství.

Uvádění sobotní školy se ujala nejmladší zástupkyně rodiny Mročkových – Jindřiška. Je milé, když se mladí zapojují do činnosti sboru. Úkol  sobotní školy s názvem „Poselství pro velká města“ s námi probrala Květa Tyšerová. 

Milující Bůh se snaží s láskou oslovit každého člověka. Týká se to i obyvatel malých či velkých měst. Svědectví evangelia musíme nést i do měst. Mnozí jednají jako Jonáš a z různých důvodů před tímto úkolem utíkají. Ježíš sloužil nejen lidem v izraelských městech, ale také obyvatelům přilehlých regionů. Těm, kteří nebyli součástí židovského národa a vyvoleného lidu. Své následovníky vedl k práci, která překračovala kulturní a národnostní hranice. I adventističtí misionáři působící ve velkých městských aglomeracích čelí navzdory různým překážkám mnoha výzvám.  Do velkých měst se dostává zvěst evangelia nesnadno. Jaké příležitosti nám Bůh ve městech otvírá, abychom chápali misijní práci šířeji a abychom potlačovali svůj fanatizmus a duchovní pýchu? Jak nám služba ve městech může pomoci rozšířit naše chápání evangelizace? Mistr je Bůh, a ne smrtelný člověk. A přece vyzývá lidi, aby byli nositeli, jejichž prostřednictvím může dát světlo těm, kteří jsou v temnotě. Bůh má drahokamy ve všech církvích a není na nás, abychom odsuzovali ty, kdo se hlásí k víře, ale v pokoře a lásce jim předkládali celou pravdu tak, jak jsme ji sami našli v Ježíši. Ať lidé vidí zbožnost a oddanost, ať vidí Kristovu povahu a budou přitahováni k pravdě. 

Více >

Dnešní mladí to mají svým způsobem lehké – pokud jsou dobrodružné povahy, seberou svých pět švestek do krosny a vyrazí do světa. Přesně to udělal v roce 2015 náš dnešní přednášející sympaťák Tomáš Štěpán. Po pracovní dovolené na Novém Zélandu se usadil v Kanadě – zemi medvědů a tisíců jezer. Podařilo se mu procestovat destinace jako Albánie, Rumunsko, Vietnam, Laos, Kambodža, Malajsie, Singapur, Jižní Afrika, Svazijsko, Botswana, Kolumbie, Guatemala, Indie a další. Ze svých cest připravuje přednášky a zábavnou formou  se snaží  lidem  ukázat krásy těchto zemí. Nás seznámil s nádhernou Kolumbií a Guatemalou.

Na cestu do těchto dvou zemí vyrazil v době, kdy většina z nás seděla doma a neodvážila se opustit katastr obce. Byl právě lockdown. Cesta do Kolumbie pro pana Štěpána bylo první seznámení s Latinskou Amerikou. Představil nám hlavní město Bogotu ve výšce 3 000 m.n.m., potom jsme vyrazili na aktivní vulkán Puracé. Pokračovali jsme zapadlými vesnicemi horského údolí až do pohoří vysokých And národního parku Los Nevados. Navštívili jsme koloniální města, památky UNESCO či Karibské pobřeží. Náš průvodce cestuje zásadně místní dopravou, autostopem nebo pěšky, což někdy přináší komplikace v podobě autobusu zapadlého v blátě, promočeného oblečení, nebo zbytečně utracených peněz za průvodce, který nakonec svůj závazek nesplní. Na svých cestách spí pod stanem nebo u domorodců. Rád vyhledává místní školy a farmy. Kolumbie je země přírodních krás a usměvavých lidí.

Pokračovali jsme do pestrobarevné Guatemaly. Říši bájných Mayů nám připomenou ruiny starověkého města Tikal. Pan Štěpán je milovník hor, proto nemohl vynechat výstup na nejvyšší horu Střední Ameriky vulkán Tajamulco. Guatemala je země vulkánů a pohled na chrlící kráter je nezapomenutelným zážitkem. Guatemalu označili slavní cestovatelé Hanzelka a Zikmund za nejkrásnější zemi na světě, a náš přednášející nám toto tvrzení potvrdil.

Přijali jsme také nabídku na návštěvu Kanady a Botswany, kde náš přednášející působí jako průvodce. Svým klientům zajistí vše přes letenku, ubytování, jídlo i průvodcovské služby.

Skvělá přednáška byla spojena s ochutnávkou pravé kolumbijské kávy zakoupené přímo z kávové plantáže. Dnešní večer jsme si skutečně užili.

Dnešní sobota naplnila všechna kritéria, která by měla splňovat. Byla radostná, sváteční, nevšední, a nesmírně požehnaná. Co bylo příčinou?

Jindy uzavřená zástěna umístěná v čele modlitebny otevírala doširoka svou pomyslnou náruč, aby v bapristeriu umístěném hned za ní přivítala tři jedince, kteří se rozhodli svěřit svůj život zcela do rukou toho nejlepšího vůdce, našeho Pána Ježíše a křtem se k tomu veřejně přiznat. Celá dnešní bohoslužba měla slavnostní ráz. Obvyklá sobotní škola byla pro dnešní den nahrazena kázáním z úst našeho pastora Hynka Dony. Promlouval především k již zmíněným křtěncům a jeho zamyšlení se dotýkalo naděje, kterou v Pánu máme, o touze po změně života a po křtu, o nutných podmínkách pro přijetí křtu. Naši budoucí noví sourozenci poté složili křestní slib a jeden po druhém ponořením ve vodě bazénu přijali křest. Po schůdcích stoupali obmytí ze svých minulých hříchů, posíleni nadějí na věčný život a neskutečně šťastní. Předáním křestního listu, podáním ruky kazatele a staršího sboru, a předáním drobných dárků byli všichni přivítáni do sborové rodiny. Jsme za ně Pánu vděční.

Chvíle radosti tento den ještě nekončily. Následovala Památka večeře Páně a společné agapé. Jídelna zaplněná do posledního místečka, výborné jídlo a radostná sváteční nálada proměnila „tradiční“ sobotu v nádherný skvost. Ještě druhý den jsme byli naplněni pocitem štěstí.

Apoštol Pavel napsal: „Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života“

(Ř 6,3.4).

Přijměte pozvání ke svátosti křtu, který proběhne v sobotu 9.prosince 2023 od 9.30 hodin v modlitebně Církve adventistů sedmého dne na ulici Hřbitovní 366/1, Valašské Meziříčí.

Nedělní den 3.prosince byl vybrán pro veřejnou sbírku potravin, sladkostí a hraček pro seniory a děti na Ukrajině. Základ sbírky tvořilo to, co bylo vysbíráno na ISŠ-COP Valašské Meziříčí, která se do akce zapojila, a to čím přispěli v sobotu členové našeho sboru. Do plného počtu doplnili krabice lidé z nejrůznějších částí města, kteří navštívili v tento den naši modlitebnu navzdory množství sněhu, který zasypal Valašsko.

Sbírku vyhlásila organizace Pomoc Těšínského Slezska, která pomáhá Ukrajině již 20 let. Potraviny a hračky by měly udělat radost adresátům v období vánoc jednak v táborech uprchlíků na západě Ukrajiny v oblasti Lvova, jednak na východě v oblastech nejvíce postižených válkou. Tam ale odvezou následně pomoc ukrajinští kazatelé a dobrovolníci, kteří znají místní poměry a cesta je tedy pro ně méně nebezpečná, než pro naše řidiče. Těstoviny, rýže apod. se dostanou těm, kteří už mají nějaké domovy a možnost vaření. Konzervy potom těm, kteří žijí v provizorních podmínkách a jídlo si mohou ohřát pouze nad svíčkami nebo na kempingovém vařiči.

Děkujeme všem, kteří se zapojili a pomohli těm nejzranitelnějším.

„Tatínek vstal, odbednil od okna prkénko, a Brouček mu pomáhal. Pak pomalounku oddělali mech, a tu to viděli: Samý, samý sníh, palouk pryč, stráň pryč, a nic než sníh. Na jalovci nad chaloupkou jim ho tolik leželo, že se větve až prohýbaly. Sluníčko tak trošku svítilo, a sníh se tak krásně třpytil, a bylo pratichounko.“ Takto krásně poeticky popsal pan farář Jan Karafiát z nedaleké Velké Lhoty zimu u Broučků. Ta naše dnešní vypadala úplně stejně. Sníh! Věc v posledních letech v našich zeměpisných šířkách spíše sporadická. Ale letos to vypadá na krásnou Ladovskou zimu. Jak úžasné je Boží dílo!

Stejně jako Broučkům za kamny i nám bylo ve vyhřáté modlitebně dobře. Plni zážitků ze křtu Apoštolské církve minulou neděli, z besedy s Jendou Ondráškem a první dojmy ze sněhu jsme si sdělovali před započetím studia úkolu sobotní školy. Naším učitelem byla Anička Petrovičová a téma se zdálo být ošemetným – „Záchrana bohatých a vlivných“. Okamžitě se z našich řad ozvalo – tak to my nejsme. Opravdu můžeme říct, že nejsme bohatí? Je to jen o hmotném majetku? Neskrývá se bohatství i v něčem jiném? A pokud už máme hmotný majetek – je to špatné? Měli bychom ho rozdat? Na příkladu několika biblických postav jsme se snažili najíd odpovědi na tyto otázky.

Bohatí a vlivní se zachraňují stejně, jako všichni ostatní. Danielovo svědectví záchrany pro Nabuchodonozora i Dária Médského přivedlo panovníka obrovské říše k vydání nařízení, aby lidé v celém království s bázní a chvěním ctili Danielova Boha. Svědectví mladého děvčete přivedlo Námana k poznání, že na celém světě není Bůh jako v Izraeli. Zda Náman dokázal toto poznání sdílet s aramejským králem, Bible neuvádí. Duch svatý působil na členy velerady. Věděli, že Ježíš je učitel, který přišel od Boha. Pýcha Nikodémovi dlouho bránila otevřeně vyznat Ježíše Krista jako Pána. Když se jednou situace vyhrotila, bránil Ježíše pouze nepřímo. Po ukřižování se ho ale rozhodl uctít. Pro někoho může být bohatství překážkou na cestě za věčným životem.

Jiní se ho dokážou zříct. Josef s Arimatie vydal Pilátovi jasné svědectví, když se přiznal k ukřižovanému Ježíši.  

Více >

Příští víkend 2.-3.12.2023 proběhne sbírka trvanlivých potravin, sladkostí, drogistického zboží, hraček a školních potřeb pro seniory a děti z Ukrajiny. Příspěvky můžete donést v sobotu na pobožnost, nebo v neděli 3.12.2023 v době 9-16 hodin do modlitebny.

Všem ochotným dárcům děkujeme.

Dnes jsme s velkou radostí zapůjčili prostory naší modlitebny ke křtu 5 nových následovníků Krista z Apoštolské církve. Potěšilo nás to o to více, že mezi křtěnci byl také náš přítel Jirka Kostruh, který už delší čas dochází na naše bohoslužby a má s námi velmi přátelský vztah. Přejeme všem, kteří se rozhodli svěřit svůj život Kristu a přijmout Jeho odpuštění a milost, aby je Pán provázel a ochraňoval.

Více >

Tak je to tady – po nezvykle vysokých teplotách tohoto měsíce pokryl naše krásné Valašsko sníh. Stejně jako každoročně zaskočení cestáři jsou zaskočeni i mnozí z nás, kteří využívali nezvykle teplého podzimu a oddalovali zazimování zahrádek, co to šlo.

Uvnitř příjemně vytopené modlitebny to dnes vypadalo jako na ministerstvu … ministerstvu bídy. Sešli se zde totiž po téměř 50 letech jejich stěžejní členové. Tato instituce „zřízená“ kdysi dávno známým vtipálkem Frantou zahrnovala Zdeničku, Frantu a kazatele Milana Drobíka, který určitě není drobek, a který právě dnes navštívil náš sbor, aby nám posloužil kázáním. Jsme za to velmi rádi.

Více >

Je to přesně 34 let a jeden den, kdy jsme se jako národ vzepřeli totalitnímu režimu. Po dlouhém období nesvobody jsme jako následovníci tesaře z Nazareta konečně mohli zvednout hlavu, nadechnout se a svobodně projevovat svou víru. Jak lehce se na tuto skutečnost zvyká. Možnost navštěvovat bohoslužby bereme jako samozřejmost. Ovšem ve světle právě probíhajících událostí ve světě je stále více jasné, že tato samozřejmost je velice křehká a je obrovskou Boží milostí. Díky Pánu za každou sobotu, kdy se můžeme scházet !

Úkol sobotní školy s názvem „Požehnáním pro nejbližší okolí“ s námi probral vedoucí sboru Pavel Pimek. Snad téměř všichni křesťané znají základní verš (L 10,27). Řekneme-li však, že Boha milujeme, ale v našem životě se to nijak neprojevuje, naše láska k Bohu je velmi pravděpodobně jen povrchní. Pokud Boha skutečně milujeme, musí to být znát, vidět, cítit. Milovat Boha vyžaduje naši úplnou odevzdanost. To se týká našeho srdce a těla, naší duše a mysli. Je snadné vyslovit, že milujeme Boha. Tato láska však vyžaduje naše vědomé úsilí. Milovat Boha je důležitou součástí naší víry. Bůh však chce, abychom milovali i druhé, protože naše láska k jiným lidem velmi přesně odráží naši lásku k Bohu. V textu 1J 4,20 nacházíme slova: „Řekne-li někdo: ‚Já miluji Boha‘, a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí.“ A Pavel říká: „Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého!“ (Ga 5,14) ). Diskutovali jsme o tom, jak můžeme tato slova naplnit v našem životě. Shrnutí úkolu najdete pod odkazem „Shrnutí“.

Kázáním z Božího slova nám posloužil kazatel sboru Hynek Dona a navázal v něm na sobotní úkol. Poslechnout si ho můžete na našich stránkách.

Společné posezení u polévky bylo velmi příjemné. Posilnili jsme se před nadcházející besedou valašskomeziříčského grafika, básníka, ilustrátora a našeho milého přítele Jindřicha Oleše nad jeho tvorbou. Přišli také lidé „z venku“, což nám udělalo velkou radost. Dozvěděli jsme se o cestě Jindřicha životem, jaká náhoda ho dovedla do umělecké branže, o perzekuci ze strany komunistů a o posledních umělcových projektech. Krásnou tečkou besedy byl Jindřichův dárek dvěma sestrám z Ukrajiny, které našly azyl v našem sborečku. Velice zdařilý obraz s tématem „Fénix povstane z popela“ symbolizoval vítězství Ukrajiny nad agresorem. Doplněný Pamětním listem podepsaným všemi členy sboru udělal našim sestrám velkou radost.

Více >